Lesy ::
odstavce
19, 26, 31
Na černé jahody se u nás chodí do Nejřice, Pahorků nebo do Jesliček, kde je samé sosní a na borovice byste se tam nedoptali. O těch jsme se dověděli teprve v čítankách a z výkladu učitelova. Na černé jahody chodí děti, maminky a babicky v čase, kdy už je po senách a ještě nezačaly žně. Časně zrána vycházely z městečka celé průvody s košíčky, modrými bandaskamí a plechovýmí posběráčky do okolních lesů, aby se ztrácely v jahodiní na celý den. Na houby chodí každý nejraději sám a místa svých nálezů neprozradí ani nejlepším kamarádům. Jsou to tajemství rodinná a předávají se jen nejbližším a pokrevným, jako třeba příbuzenské tajnosti nebo zkušenosti z oboru hospodářství. Mohlo by se říci, že s chalupou přebírá domácí synek i místa hojné úrody hřibové.
...
Do Nejřice jsme chodívali na polovičníky neboli kožešníky a v Sedláčkouc lese jsme sbírali křemenáče s cihlově červenou hlavičkou. Na Příbramsku jím říkají havíři, modrají při nakrojení a nikdy nečerviví. Neomylně je vždycky naleznete v blízkosti bříz. Do Doubí jsme zase chodívali na podoubníky, skrývající se pod suchým dubovým listím v sousedství konvalinek a pstročků, nebo u pařezů, které jsou domovem brouka roháče. Mezi sosnami jsme nalézali žlutá a růžová kuřátka, jimž se u nás neřeklo jinak než "prstíčky"; tam také rostly bílé mlynářky, drsnaté jelenice a paraplíčka bedel, které mi připomínaly Číňany z dětských knížek. V čarodějnických kruzích ve Vypáleném se nám zjevovaly houby zvláštního zbarvení a tvaru, "jelení kopýtka", hnědá a fialová, jejichž podobu přesně vystihlo lidové pojmenování tímto příměrem. Pod modříny na Slepičí horu mě zase vracejí podmásníky, které v houbařských atlasech nalezneme pod jménem klouzků. Vzácnější druh má hnědou hlavičku a pod ní bělavý závojíček. Když jej sloupneme, objeví se maso zvláštní žlutosti jako čerstvě nakrojené máslo. Opékali jsme si je nad ohníčkem plni lačnosti po jejich šťávě stejně jako ryzce, z kterých prýštilo oranžové mléko. Na pastvách jsme sbírali špičky travní, které odrazovaly některé kuchařky při pomyšlení, že jich rostlo nejvíc právě tam, kde se vymočily krávy. Nám to pranic nevadívalo a maminka nám je doma smažívala na másle s kmínem a vajíčkem, kterým se šetřilo jako drahou mastí. Jen když někdo stonal, dostával jedno na přilepšenou a jen o pomlázce se rozdávala dětem, ale nepamatuji se, že jsme se jich někdy najedli dosyta...
...
Tobě, zelánko, posílám svůj pozdrav a všem našim lesům, ať je to Křanov, Nejřice nebo Pahorky, i těm Za Hutěma, modrajícím se za předlouhou hladí na lnářské straně.
Nejřice
