Lesy ::
odstavec
18
V ten čas jsou hráze rybníků rozsvícené bělostným prádlem a rozeznívané povídáním pradlen, hladiny jsou plné blankytu, slunce a pospíchajících oblak, u cest se už červenají třešně, hrachové lusky lákají svou první sladkostí, zatím co pěšiny laskají svým teplem bosá chodidla jahodníčků. V slovníku mého domova marně byste hledali slovo borůvky; u nás totiž známe jen červené a černé jahody. Název pro borůvky není vymyšlen špatně. Slyšíme z něho šum borových lesů a padající drsnatou kůru do vzrostlého borůvčí, jehož modravé kuličky jsou zadýchané tichou, sladkou mlhou a listová zeleň je teskná, naprosto nevyvolávající barvu naděje. U nás nikdo neřekne borovice, u nás rostou jen sosny se zkrouceným oranžovým větvovím a dlouhým jehlicím. V Lipovici jsme trhávali v čase velikonoc voňavé větvičky sosny štěpné, které se tak pěkně vyjímaly mezi lískovými proutky, nesenými do kostela o Květné neděli.
Lipovice
