Rošice ::
odstavec
33
Sedím v zeleném stínu pod rozložitým klenem u Rošické myslivny. Vánek míchá vůni voňavých jedlí z lesa Podjezdin s vůní schnoucího sena, zvlhly trávy a jen cvrček, tambor tmy, vytrvale crčí do ticha. Hořký výdech ořechového listí odvádí mysl mou jinam a světélkující křídla svatojanských broučků kreslí svým letem křehkou arabesku, do níž promítám svoje vzpomínání. Větvovím prosvítají hvězdy, v hnízdě zatikl probuzený pták.