Řepice

Řepice na Wikipedii

Reference

Strakonice :: odstavce 49, 51
Jak musí pokoušet Vaši knihomilskou vášeň, vy dva moji přátelé, pouhý pohled na nedalekou Řepici. Jen si vzpomeňte na pana místosudí království Českého Jana staršího Hodějovského z Hodějova, jenž si zde na sklonku šestnáctého věku bohatě žil, obklopen družinou humanistických básníků, kteří mu do jeho "Faragines" denně psali oslavné verše, hladce vybroušené, ale akademicky chladné. Jeho knihovna byla svého času z nejbohatších v celých Čechách. Jen tři ex libris s erbovím zlatého kapra v modrém poli zůstala nám jako žalná troska z vlnobití času a z tolikera nádher. Panečku, míti v ruce všechny ty knihy, jež tu stávaly v regálech pod důkladným klenutím jedné komnaty, a býti jedním z těch, kteří si tu pěkně chodili v botanické zahradě beze starosti o chléb vezdejší, a psátí si večer v některé z komnat verše. Což, žiloť se asi pěkně tenkrát na Řepici, můžeme-li věřit alegorii, věnované Janu Hodějovskému básníkem Prokopem Lupáčem léta Páně 1561 a z latiny přeložené Kamilem Bednářem.
...
Už Hájkova Kronika zaznamenává pověsti o vzniku Řepice, Štěkně a Kraselova, kladouc je jako historickou skutečnost do pohanských dob, které nám zachovaly i pověstné názvy Hradců a Jaslova.
Prácheň :: odstavec 79
Jak musí pokoušeti Vaši knihomilskou vášeň, vy dva moji přátelé, pouhý pohled na nedalekou Řepici. Jen si vzpomeňte na pana místosudí království českého, Jana staršího Hodějovského z Hodějova, který si zde na sklonku šestnáctého věku bohatě žil, obklopen družinou humanistických básníků, kteří mu do jeho "Faragines" denně psali oslavné verše, hladce vybroušené, ale akademicky chladné. Jeho knihovna byla svého času z nejbohatších v celých Čechách. Jen tři ex libris s erbovím zlatého kapra v modrém poli zůstala nám jako žalná troska z vlnobití času a z tolika nádher. Panečku, míti v ruce všechny ty knihy, a býti jedním z těch, Pavle Bojare, kteří si tu pěkně chodili v botanické zahradě beze starosti o chléb vezdejší a psáti si večer v některé z komnat verše. Ale řekněte sám, takhle sloužit by se nám přece jen asi nechtělo — psáti báseň z vděku a musu. Což, žilof se asi pěkně tenkrát na Řepici, můžeme-li věřiti alegorii, věnované Janu Hodějovskému básníkem Prokopem Lupáčem Léta Páně 1561.