Kašperské Hory ::
odstavce
19, 57
Kdyby nebylo cestáře, obědvajícího pod jeřábem, a kdyby nebylo kopky sena, přikryté březovým větvovím, těžko bych tu hledal stopy po člověku. Zarostlou cestou mezi bučím a pahorky vcházím na žlíbeckou náves, kde není živáčka. Syrové ticho, nezabydlené lidským dechem, vane ze zpuštěných stavení a kapky deště padají s kaštanů na plechové střechy, pod nimiž se prohání vítr. Mrtvá ves, kde pod zříceným trámovím neslyšíš oddychování spících ani dětský pláč, kde jsou jen rozvaliny, vrbovka a černý bez, tesknota a opuštěnost. Jen kaplička uprostřed návsi, založená roku 1820, přečkala tuto pohromu jako zázrakem, snad proto jen, že se z ní nedalo nic odnést. Je to rozmezí staré jazykové i citové oblasti.
...
Vlna cesty klesá k Prádlu kolem městského koupaliště a zase se zdvihne v stínu kaštanů, z něhož zahlédneme mezi lesy hájovnu, půvabně nazvanou "V nebi", a o kousíček dál je jiná samota, která má pojmenování "Peklo". Kterou z nich si vybrat? Zvonce krav rozeznívají rosné jitro, ženy na lukách rozhazují seno z kop, zatřpytí se hladina Kuklíku, nad ječmeny se mihli bělásci a stín lesa je plný jalovců. A zase chůze do kopce, kde je ves Červená s kostelíkem uprostřed návsi, jehož věžní hodinový ciferník svítí do nocí jako rybí oko, nebo, chcetedi, spis jako bělmo nějakého obra, jejichž hroby přisoudila pověst kamenitým pahorkům ve zdejších lesích. Ostatně naše pouť míří k Riesenschlossu, k Obřímu zámku. Jednou prý našli místní lidé obří kost tak velikou, že ji položili přes Riesenbach jako lávku a mohli docela pohodlně přes ni přecházet. I hasivka orličí, obří druh mezí kapradínami, napovídá nám o pohádkovém království těchto míst. Svah hrne holé kamení (v němž se uchytne jen osamělý smrček nebo břízka) k údolnímu rozpěněnému potoku, kde peřeje mění stříbrné slunce v pstruzí hřbet a vystříknuvší pěnu v bílý květ pstrocku. Spád vody zpívá, přeskakuje kameny a kořeny, slunce rozsvěcuje arniky a ztrácí se v husté tmáni větví; potkávám křemenáče, vysoké smrky, palouk v údolí a opuštěnou hájovnu v lukách, až mě zastaví záhon rozkvetlého lnu u staré dřevěné pily. To už je Reckerberg. U statku kvete černý bez a louky jsou plné světlíku, jehož květ má již blízko k podzimním mlhám.
bez černý
