-
Kašperské Hory ::
odstavec
7
Vítr otáčí kohoutem na věži farního chrámu svaté Markéty, jehož původní zasvěcení patří světci Linhartovi, ochránci pastevců a stád. Ze svážitého náměstíčka spatříme kolem dokola kopčité louky a pastviny s barevnými kravičkami. Tak tomu bylo od dávných časů a svatý Linhart měl v tomto kraji vždycky co střežit a ochraňovat. Javory s kulovitými korunami stíní lavičky, útočiště starých sousedů, babiček i dětských kočárků, na dlažbě zarachotí nákladní auta s vojáky, mihne se sanitka, přeběhne dítě a do krámu vejde Slovačka se zvláštním vázáním šátku. Přišla sem z některé vzdálenější samoty na nákup a po její staré rumunské domovině se jí už nestýská.
-
K metropoli kraje ::
odstavec
117
Nahořklá vůně ořechového listí dýchne na vás před čakovským kostelem svatého Linharta, jehož presbytář je gotický stejně jako socha Madony na levém bočním oltáři, náhrobní kámen pana Jiřího Čakovce z Bohušic na Čakově patří století šestnáctému. Kolem kostela, který je dominantou krajiny, se prostírá hrazený hřbitov, plný litých železných křížů, karafiátů a měsíčků, odkud se rozvírá pozamžená vyhlídka k rybníku Dehtáři a na lhenickou stranu.
-
Poutní místo ::
odstavec
20
Před oltářem svatého Linharta stojí lavice, kterou hospodáři nazývají "volská". Na ni usedají, aby si vymodlili zdar při prodeji dobytka. Světce, jehož pomoci se dovolávají v jeho francouzské vlasti vězňové a ženy čekající početí, přizpůsobila si jezuitská psychologie naprosto dokonale konkrétním potřebám zdejším. V Čechách převzal úlohu ochránce domácnosti a božího dobytečka, vyhovuje zcela selské praktičnosti, která i od svatého žádá porozumění svým lidským přáním a slabostem.