• 
• 
• 
• 

růženec

růženec na Wikipedii

Reference

• Pastvy :: odstavec 2

  Na dně babiččiny almary, z které vanula teskná vůně heřmánku a levandulí, někde vespod pod růžencem, modlitbami a hranicí pečlivě vyžehleného prádla, ležely také dvě staré knížky. Jedna v modravých deskách, druhá tištěná švabachem. Jak zapomenout na plachý, vybledlý zrak stařenčin pod zamlženými skly brejlí, rozjímavě a zbožně vhroužený za nedělních odpůldní do těch zažloutlých stránek. Výklad evangelií a "Jeskyně starého otce Blažeje" se jmenovaly ony dva svazečky, které se stěhovaly z tolika zapadlých hájoven lnářského panství, až posléze spočinuly v malém domečku na nádvoří bělčické školy, aby tam pokoušely zvídavost vnukovu. K nim patřily i dva barvotisky, představující mistra Jana Husa s kalichem a Jana Žižku z Trocnova s pozadím hořícího hradu, i kříž ohromných rozměrů, jehož Kristovo tělo prý kdysi na pastvě vyřezal ze dřeva kudlou jeden starý bělčický pasák. Tuto rodinnou památku zdědil babiččin jediný syn, můj zábořský kmotr. Veliký mosazný helikon a kufříček plný not byl zase láskou dědečkovou.

• Poutní místo :: odstavce 44, 55

  Za jitra pokračujeme v pouti a začneme ji v kapli, v níž je zobrazeno Jidášovo políbení, a v další uzříme svázaného Ježíše, kterého vyvádějí římští vojáci ze zahrady. U Chromého žida je Kristus veden žoldnéřem, a pak se zastavíme u potoka Cedronu, za cestou projdeme kapli, v níž je Pán haněn a tupen a Vodní branou dospějeme podél Malše až ke kapličce U Anáše. Hned za ní je větší kaple U děvečky. Trochu koketní nakročení děveččino a její líbezný úsměv prudce kontrastuje s provinilým postojem Petrovým, jemuž dřevěný kohout připomíná, že Pána třikrát zapřel a třikrát zradil. U řeky je i další "štace", nazvaná Malý Pilát, a k té se snad vztahuje Balbínovo sdělení o jedné příhodě velmi vzrušené. Kdysi, v jeho době, připutoval s procesím k této kapličce jeden myslivec. Dívá se na židovského žoldnéře, bičujícího Krista, krev mu stoupla do spánků, neovládl se, prudce sňal s ramen svůj tromblón, namířil a střelil po židovi. Snad uslyšel vykřiknutí dřevěného zastřeleného biřice, to už nám nikdo nesdělí - ale omluvil se s pláčem přítomným a dlouho a dlouho se potom modlil. Od Herodesa doputujeme k Velkému Pilátovi, a to už bude kaplička ve vsi, v níž je Kristu kříž na ramena vložen, v další mu Veronika podá bílou roušku a v jiné se setká s plačící mateří. Pod zámkem v Popravní bráně uslyšíme plačící dcerky jeruzalémské a v kapli U Šimoniše spatříme sedláka z Cyrenaiky, který Pánu nadlehčil přetěžký kříž, a potom vystoupíme vzhůru po strmé cestě na horu Kalvárii, kde se už tyčí tři kříže, a na dvou krajních nad zkroucenými těly si můžeme přečisti jména lotrů Dismase a Gustase. Sestupujíce k Malši, zastavme se u Matky Sedmibolestné, na jejímž "křídle" spočívá tu břímě nejtěžší. Sojky a žluvy, policajti lesa, vylétli ze smrkových korun, když jsme se přiblížili k zástavem poslednímu. Odvalený kámen před vchodem jeskyně už sám o sobě svědčí, kam máme vstoupit. Z kvetoucí přírody vkročíme do tmy božího hrobu dotknouti se tam bledého dřevěného těla Kristova, jež zabaleno v bílém plátně leží nehybně ve schráně z kamene. Poutníci je obložili svatými obrázky a ruce jeho obtočili růžencem, nejinak, než činívají svým nebožtíkům. I stěny uvnitř ověsili papírovými růžičkami. - Vnější zdi kdosi počmáral surrealistickými znaky. Dva sloupy po stranách kapličky s nástroji Kristova umučení a rudé bobulky červeného bezu připomenou realisticky kapky boží krve a rozstřílený betonový kryt dole u řeky má i pro nás důsažnost symbolickou.

  ...

  Klokočí, klokočí, bratře starých far a zámeckých štěpnic, tady skutečně má tvoje přítomnost své opodstatnění. Tolikrát jsem viděl v této krajině růženec klokočový, položený v některé kapličce do klína Mariina.

• Pastvy :: odstavec 2

  Na dně babiččiny almary, z které vanula teskná vůně heřmánku a levandulí, někde vespod pod růžencem, modlitbami a hranicí pečlivě vyžehleného prádla, ležely také dvě staré knížky. Jedna v modravých deskách, druhá tištěná švabachem. Jak zapomenout na plachý vybledlý zrak stařenčin pod zamlženými skly brejlí, rozjímavě a zbožně vhroužený za nedělních odpůldní do těch zažloutlých stránek. Výklad evangelií a »Jeskyně starého otce Blažeje« se jmenovaly ony dva svazečky, které se stěhovaly z tolika zapadlých hájoven lnářského panství, až posléze spočinuly v malém domečku na nádvoří bělčické školy, aby tam pokoušely zvídavost vnukovu. K nim patřily i dva barvotisky, představující Mistra Jana Husa s kalichem a Jana Žižku z Trocnova s pozadím hořícího hradu, i kříž ohromných rozměrů, jehož Kristovo tělo prý kdysi na pastvě vyřezal kudlou ze dřeva jeden starý bělčický pasák. Tuto rodinnou památku zdědil babiččin jediný syn, můj zábořský kmotr. Veliký mosazný heligon a kufříček plný not byl zase láskou dědečkovou.