• 
• 
• 
• 

Červená

Červená (Kašperské Hory) na Wikipedii

Související

kaple Panny Marie Pomocné v Červené

Obrázky

Reference

• Kašperské Hory :: odstavec 57

  Vlna cesty klesá k Prádlu kolem městského koupaliště a zase se zdvihne v stínu kaštanů, z něhož zahlédneme mezi lesy hájovnu, půvabně nazvanou "V nebi", a o kousíček dál je jiná samota, která má pojmenování "Peklo". Kterou z nich si vybrat? Zvonce krav rozeznívají rosné jitro, ženy na lukách rozhazují seno z kop, zatřpytí se hladina Kuklíku, nad ječmeny se mihli bělásci a stín lesa je plný jalovců. A zase chůze do kopce, kde je ves Červená s kostelíkem uprostřed návsi, jehož věžní hodinový ciferník svítí do nocí jako rybí oko, nebo, chcetedi, spis jako bělmo nějakého obra, jejichž hroby přisoudila pověst kamenitým pahorkům ve zdejších lesích. Ostatně naše pouť míří k Riesenschlossu, k Obřímu zámku. Jednou prý našli místní lidé obří kost tak velikou, že ji položili přes Riesenbach jako lávku a mohli docela pohodlně přes ni přecházet. I hasivka orličí, obří druh mezí kapradínami, napovídá nám o pohádkovém království těchto míst. Svah hrne holé kamení (v němž se uchytne jen osamělý smrček nebo břízka) k údolnímu rozpěněnému potoku, kde peřeje mění stříbrné slunce v pstruzí hřbet a vystříknuvší pěnu v bílý květ pstrocku. Spád vody zpívá, přeskakuje kameny a kořeny, slunce rozsvěcuje arniky a ztrácí se v husté tmáni větví; potkávám křemenáče, vysoké smrky, palouk v údolí a opuštěnou hájovnu v lukách, až mě zastaví záhon rozkvetlého lnu u staré dřevěné pily. To už je Reckerberg. U statku kvete černý bez a louky jsou plné světlíku, jehož květ má již blízko k podzimním mlhám.

• Od Hradce k Počátkám :: odstavec 9

  Celkem plochý kraj vidíme na cestě k Červené Lhotě, ale tento zámeček odmění naši pouť takovým překvapivým setkáním, takovou malebností, že se pranic nedivím Miloslavu Holému, který na tento motiv vytvořil jednu ze svých nejkrásnějších barevných litografií, ani Cyrilu Boudovi, když jeho poezii kreslil na kámen jako ilustrační list k Sovově rokokové muzikantské novele Pankrác Budecius, kantor. Samotářské kouzlo této líbezné veduty zdůraznil sedícím ledňáčkem na dubové větvi, vodní břeh chvěním rákosu a hladinu, oblévající i zrcadlící tento červený vodní hrádek, dvojicí plovoucích labutí. Nebudme pedantičtí, ale neměl zaměnit oblouky dlouhého kamenného mostu za jakousi lávku, jen proto, aby byl věren kontextu své slovesné předlohy. Ani ústřední postava Sovovy "quasi legendy" není věrnou tváří jeho otce, kantora a muzikanta, ale její zasazení právě do tohoto zámečku nebylo bez určité historické rozpomínky. V posledním roce osmnáctého století zemřel zde proslulý skladatel Karel z Dittersdorfu, Vídeňan, který kromě několika oratorií a symfonií složil přes 30 oper. Baron Ignác Stillfried se ujal opuštěného zestárlého komponisty a zaopatřil ho na Červené Lhotě důchodem, bytem i živobytím. I Karel Vik, milovník rodného Turnovska, zajel si do Červené Lhoty zachytit v jedné měkké lavírované kresbě poezii tohoto místa a Antonín Homolka přelíbeznou suchou jehlou.

• Od Milevska k Bechyni :: odstavec 64

  Pod Bukovou horu směřují aleje kaštanů a zvláštních dubů, jejichž listy se podobají listům javorovým, nádherné palouky lemované z jedné strany vysokými smrky a z druhé bukovým lesem, kousíček dál přelézáme hradbu a přecházíme na údolní stezku k Hrejkovickému potoku, dnes již zaplavenou vodou z Orlické přehrady. Jen na Šumavě se ještě setkáme s podobnou lesní neporušeností a vodou, která není spoutána a zpívá si, přeskakujíc kameny a strže a zase plynouc mezi tavolníky a houštím. Až u Červené vtéká do Vltavy tato křišťálná voda, průhledná, zpívající a voňavá, plná slunce, rosy a třpytu...