Kašperské Hory ::
odstavec
12
Když zeslábne crkot lučních kobylek, když zhoustne stín a rozvoní se u plotů černé bezy, věřím, že s hvězdami a nocí vychází na Galgenberg stín cikánské dívky jako připomínka křivdy zapomenuté. Tady, na místě hanby, kde stojí dnes sloup pranýře, vyřkla tváří v tvář městu svou kletbu. Trojí vypálení krovů a dešť o každém jarmarku měly postihnout měšťany za její vytrpěná muka. Sem byla vedena biřici, zde svázána na rukou i nohou, na tomto místě jí byly uřezány uši pro pouhé nařčení z krádeže jedním zavilým měštěnínem, který zjistil po jejím odchodu ze svého domu ztrátu plného měšce. Stále tu budu vidět v květech totenu kaluž ssedlé krve a šelest schnoučího hrachovini se mi promění v její vrávoravý krok, v tmě tápající za útěchou matčinou. Všechny dveře tenkráte zůstaly zavřeny před oběma ubožačkami. Jen v posledním chuďasově baráčku přiložila soucitná ruka obvaz na rozchlípené rány a podala chladivý doušek ssedlého mléka jejím horečnatým rtům. Stalo se to už dávno, ale nové mrazení hrůzy cítím na těchto místech, kde na kameni pranýře trčí k nebesům černý kříž.
Galgenberg
