-
Velhartice ::
odstavec
8
Jméno zakladatele tohoto hradu zůstane už navždycky spjato s překrásnou Nerudovou romancí o Karlu IV., v níž Bušek z Velhartic tak výmluvně přesvědčuje dobrého krále o kráse naší vlasti a chvále jejího lidu. jistě spatřil tento "kamrmistr" a nejvěrnější průvodce "Otce vlasti" mnohou znamenítost v italské, francouzské í německé zemi a porozuměl jistě i jiným věcem než koříti se fraucimoru a prázdniti číše rýnského vína - a proto nás dojímá jeho horoucí vyznání o skrytých půvabech naší domoviny. "Má duši zvláštní, trochu drsná zdá se, však kvete po svém v osobité kráse," dí o české zemi v Nerudově básni vzdělaný vladař, jenž byl světskou hlavou celého tehdejšího křesťanstva.
-
Kašperské Hory ::
odstavec
10
Exteriér poutního chrámu Panny Marie Sněžné z poloviny minulého století působí stroze a chudě, ale překrásná je gotika jeho oltáře, přenesená do města z kašperské hradní kaple. Světci Kryštof a Šebestián z dvorstva nebeského drží stráž Madoně, pod jejíž plášť se uchýlilo několik prosebníků. Gotický sošník měl jistě na mysli některou důvěrně blízkou tvář z kašperskohorských městek, která i po pěti stoletích působí živě jako portrét. Model pro postavu Madoninu bychom musili hledat někde mezi dívkami hradního fraucimoru.
-
Na Soběslavská blata ::
odstavec
6
Klenba gotického špitálního kostela svatého Víta spočívá na dvou tenkých pilířích, ale kromě architektury a několika chatrných obrazů už tu nespatříme nic zajímavějšího. Hláska hradu patří třináctému století, Smrčkovský dům na náměstí zčásti gotice, ale stavení nejproslulejší, zbudované u bývalých parkánů, dům pana Petra Voka, má všecky znaky vyspělé renesance. Renesanční velmož rožmberský vystavěl si toto sídlo jako občasný ložument na cestě do Prahy, aby jej v závěti odkázal sličné Zuzance Vojířové z proslulého fraucimoru bechyňského, kterou nejvíce zahrnoval svou přízní ještě za živobytí své urozené choti, paní Kateřiny. Tento milostný příběh je dobře znám z novelistické práce Františka Kubky, jehož zralé umění nám jej přiblížilo s jedinečnou citlivostí a účinem. I jinak Petr Vok přál Soběslavským, zřídiv jim slavnou rožmberskou školu, která měla být vysokým učením pro celé jižní Čechy; jest jen litovati, že tehdejší konšelé nenašli vhodného přístřeší pro znamenitou knihovnu rožmberskou, jež zůstala v Třeboni a za třicetileté vojny se dostala do rukou švédských.