-
Stříbrné Hory ::
odstavec
15
V Stobořicích nalézáme stopy staré tradice svatovojtěšské, kterou můžeme sledovat od bavorských hranic až k Zelené hoře u Nepomuku a dál do krajiny plzeňské. Blízká Čihaň hostila na konci první světové války básníka Antonína Sovu, který bydlil ve škole u pana řídícího Čapka, jehož dcera vedla v Praze básníkovu domácnost. V čihaňské škole vznikaly slavné "Zpěvy domova", z nichž báseň "Vesnice zpívá píseň slunečnou" patří přímo prostředí zdejšímu. Drsné podnebí asi nesvědčilo churavému básníkovi, který začátkem června 1918 píše svému ctiteli, literárnímu historiku Arne Novákovi toto: "Prosím, abyste přijal z mého venkovského pobytu, kde je na ten čas učiněná Sibiř, nejsrdečnější pozdravy a díky." Zde ho také navštívil František Kašpar, v zdejší studenotě a větrnosti dostatečně aklimatisovaný.
-
Kašperské Hory ::
odstavec
8
Jen docela tichounce ševelí kašna, vrabčák usedl na vztaženou pískovcovou paži svatého Vojtěcha, je slyšet vzdálený hvizd cirkulárky z chodské pily a z lékárny vyšla mladá lékařka na svou pravidelnou obchůzku za pacienty.
-
Krajina alšovská ::
odstavec
7
V Čimelicích mě nejvíce zaujaly čtyři barokní sochy českých patronů Václava, Vojtěcha, Norberta a Jana Nepomuckého na kamenném mostě. Je to dobrá sochařská práce, pocházející z dobrovodské huti, nejspíše od sochaře Hammera.
-
Na Vodňansku ::
odstavce
16, 57
Kostelík svatého Vojtěcha nad rybníky u strakonické silnice byl téměř denním cílem procházek Zeyerových, hlavně ve večerním soumraku, kdy slunce už zapadlo za Skočickou horu, louky voněly rosou a stromy se měnily v živé bytosti jeho hrdin a vysněných postav. Tato přírodní scenérie zdála se mu jako stvořená pro pašijové hry a jistě pomýšlel i na jejich napsání, ale tento sen, příliš poetický v době střízlivého podnikání, nebyl nikdy uskutečněn.
...
Sousední Blanice rovněž zlákala naše dva malíře svou malebnou polohou a gotickým kostelíkem svatého Jiljí, kde kromě architektonických gotických detailů upoutají tři pozdně gotické deskové obrazy, představující světce Jiljího, Vojtěcha a Prokopa. Bavorovští vymyslili pro znění blanického zvonu škádlivou říkanku, snad proto, že bavorovské zvony, tehdejší místní chlouba, bývaly před velikým požárem v minulém století, kdy byly zničeny ohněm, slyšitelné až ve vzdálenějších Vodňanech. Vesnice pod Helfenburkem čekají ještě na své malíře, ať je to třeba Bílsko s kostelem, na jehož zdi namaloval lidový malíř sluneční hodiny a ukřižovaného Krista, u jehož kříže sedí kostlivec vedle kaktusů, drže nápis: "Chodte, dokud máte světlo, aby vás nezachvátila tma." Jiný nápis, poněkud neobvyklý, jsem četl po obou stranách kříže: "Kdo umře, než umře, neumře, když umře." Já nemyslil na smrt, prohlížeje v kostele překrásnou Pietu a na návsi hezké štíty, zhlížející se v hládi rybníčka, ale ke kostelu jsem se vrátil ještě několikrát. Poněkud stranou světa leží ves se zvláštním jménem Měkynec a s rybníkem uprostřed návsi, v němž se odrážejí večerní oblaka stejně jako koruny lip, zastiňující neorománskou rotundu, vystavěnou roku 1854. Pod rybníkem svítí překrásný empírový štít. Nejpůvabnější jsem však viděl na návsi jiřetické a těšovické. Dominantu této strany kraje tvoří zříceniny hradu Helfenburku, založeného v polovině čtrnáctého století Rožmberky, který však už byl roku 1592 zcela pustý. Svůj největší význam měl ve válkách husitských, kdy jeho posádka ovládala celé okolí a purkrabí ve jménu pánově spravoval rožmberské poddané. Dnes tyto rozsáhlé zříceniny ovládají vysoké rozsochaté sosny a modříny, stmívavé ticho smrků, oman lesní i oranžový rmen. Zdi hradního paláce se sesouvají pod ničivou rukou času a hluboká studně pokouší naši závrať.
-
K metropoli kraje ::
odstavec
11
Nejkrásnější návštěva Lhenic byla by jisté za dnů pozdního jara, kdy pod modrými nebesy vánek roznáší vůni rozkvetlých třešní, jejichž bílou nádheru nelze ani vyzpívat, ani vymalovat. My jsme tam však přišli až po svatojakubské pouti, která je jistě jednou z nejslavnějších v celých jižních Čechách. Po celé tři dny se tu tančí ve všech hospodách, městečko je plné hudby a veselí, i hřmotná střelba z moždířů se rozléhá do všech stran. Běda poutníku, neznalému těchto lhenických zvyklostí, přijde-li sem těsně po těchto pouťových dnech: ani kůrčičku chleba tu nesežene a napít se může jenom vody. Zeptá-li se na Netolice, uslyší, že i vítr, vanoucí od Netolic, nepřináší nic dobrého. Rovněž jsem se nedověděl, proč netoličtí sousedé jsou od Lhenických nazýváni "fraci". Netoličtí jim zase na oplátku přezdívají "peckáři". To, co tvrdí o dvou lhenických sochách, představujících Karla IV. a svatého Vojtěcha, netroufám si vůbec ani vyslovit. Sochy stojí proti sobě se zdviženými pravicemi, dotvrzujícími dialog, který by zněl příliš zlomyslně, kdyby jej opakoval někdo cizí.
-
Poutní místo ::
odstavec
27
Nad obloukem arkád zobrazil malířský anonym na omítce dvaatřicet poutních mariánských míst i s jejich patrony, v těch končinách uctívaných. Vidíš tu české světce Václava i jeho sestru Přibyslavu, první poutnici do Říma, oba bratry ze Soluně, a zase Norberta a Hroznatu, Víta, Vojtěcha, Zikmunda i Prokopa, kněžnu zavražděnou na Tetíně a na obraze Kladska postavu prvního arcibiskupa země České.
-
Od Postřekova do Klenčí ::
odstavec
47
Dodnes se v jeho blízkosti bělá myslivna se šindelovou střechou, odkud
vycházíval do Klenčí fořt Tudleno, čtenářům důvěrně známý z čtení
o paní komisarce. Zdejšími lesními stezkami utíkali mladí chasníci před
rekrutýrkou a jinými, ještě tajnějšími přechody prchali pašeři před císařskými grencjégry, jejichž zkušený zrak okamžitě postřehl na sněhu čerstvou stopu nebo šlépěj na polehlé trávě. Docela blizoučko se nalézá
kaplička svatého Vojtěcha, spjatá s jednou chvílí Baarova života. Jedna romantická myslivecká dcerka si usmyslila, že musí mít oddavky právě
v této osamocené svatyni. Obrátila se jistě s neobvyklou žádostí na spisovatele-kněze, a ten ve své lidské dobrotě neodmítl splnit její podivné přání. Vyprávíval s úsměvem, jak se za tuhé zimy dostali vysokým sněhem až do kapličky a jak této mladé dvojici kromě duchovního, ministrantů a svědků asistovali při svatebním obřadu i zajíci.