Sláva Sušice ::
odstavec
69
Kdysi přišlo do této krajiny sedm sedláků z Bavor. Vymýtili kus pralesa a chtěli si zde založit domov. Půda však byla tak kamenitá a podnebí tak nevlídné, že jejich práce se zdála bezvýslednou. Už chtěli opustit nehostinnou končinu a jinde hledat štěstí. Dříve než odešli, usedl nejstarší z nich, Adam Weber, na kámen před svůj srub a zkormouceně přemýšlel o práci, vykonané zbytečně, o potu, marně prolévaném. Najednou slyší z lesa veselé zaťukání datlovo. Uvažuje o tomto znamení: "Když pták tu nalézá potravu, jistě se najde obživa i pro našince". Čile vyskočil a přemluvil své soudruhy, aby vytrvali ještě nějaký čas. Zůstali už tady, rvali se s pralesem i s nepřejícnou přírodou, a tak vznikla dnešní osada.
Adam Weber
