• 
• 
• 
• 

drozd kvíčala

drozd kvíčala na Wikipedii

Obrázky

Reference

• Sláva Sušice :: odstavec 47

  Stromořadí vzrostlých javorů stoupá od Píchu k Hlavňovicům, nejvýše položené vsi na silnici ze Sušice do Klatov. Kolem nevýstavného zámečku Kotzů z Dobrše rozkládá se park se starými duby, sosnami a javory, v lukách u Libětic strmí řada vlašských topolů a jiné dva mohutné topoly stíní kapličku ve vsi. Domovskými stromy jsou tu jeřáby. Celé aleje nechala bývalá vrchnost vysázet od zámku k lesu kvůli kvíčalám. Byly tu v zimě stříleny a posílány za hranice. I bývalý ovčín býval obklopen staletými lipami a jiné lípy von nad šindelovou střechou kostelní. Jak vidno, vždycky si v Hlavňovicích potrpěli na stromy.

• Od Milevska k Bechyni :: odstavec 28

  Alej jeřábů, "modloslužebnicky ku východu nakloněná", udává mému putování směr ke Květuši a Nosetínu. Vzpomínám na zdejší jiskřivé zimy, plné kvíčal a brkoslavů, jimž jeřabiny jsou pravým eldorádem, ale má cesta vede ted k zapadlému malíři, který na "festungu" v rodné chalupě hospodaří a ve srubu na zahradě pilně maluje. Antonín Sít je z rodu snivých bílkovských "snaživců", kteří kotvu ducha vrhnou přímo do hlubin nebeských. Ukazuje mně svá plátna, citlivě pomalovaná vidinami, a já si nemohu tohoto plachého chlapce jaksi odmyslit od raného Bílka. Skromně a pokorně si uvědomil, že boží milost hlubšího citového zření lze přijmout jen jako závazek, jako těžký úkol pracovní, a plní jej přísně ("bez ohledu na desetinnou tečku" - jak výstižně říkává můj kamarád malíř Živec). Ještě jeden pohled na jeho Klekání, a jsem naprosto přesvědčen, že tímto osamělcem vstupuje jeho kraj velmi závažně do českého novodobého umění. Růst tohoto charakteru, jsem si zcela jist, už nic pokřivit nemůže...