-
Sláva Sušice ::
odstavec
26
O tom, kdo první odstranil z výrobního procesu tyto škodlivé vlivy, se zprávy rozcházejí. Byla to myšlenka vídeňského Antonína Schröttera, domyšlená frankfurtským chemikem Rudolfem Böttgrem, z nichž první objevil nejedovatou modifikaci fosforu a druhý odstranil bílý fosfor z hlavičky zápalek, nahradil jej okysličovadlem a jako třecí plošky, použil červeného fosforu. Či to byl švédský profesor Pasch, který podobným způsobem geniálně rozřešil tuto otázku? Tento problém ponechme odborníkům. Sušickým už zůstane nezvratné prvenství, že tyto bezpečnostní zápalky byly vyráběny v továrně Bernarda Fürtha, a v Německém museu v Mnichově se o tom zachoval původní balíček i s doklady.
-
Krajina alšovská ::
odstavec
48
Josef Žák, mirotický kantor a rodák radobytecký, byl výborným muzikantem jako v jeho době většina venkovských kantorů. Hudební nadání zdědil i jeho synek Benedikt, který měl mnoho sourozenců, o nichž už nevíme nic, ale tomuto chlapci se otec věnoval nejpečlivěji. Základy, jistě bezpečné, mu dalo školení otcovo doma v Miroticích a rodové dědictví talentu vypěstil další život a píle. Byl to jistě krásný tenor, který mu dopomohl dosáhnout místa choralisty na Svaté Hoře, což bylo jedině možné řešení, aby se chudý kantorský hoch dostal z odlehlých Mirotic do světa. Zdrží se zde několik let a potom zpívá sopránové party mezi choralisty na kůru svatovítském v Praze; odtud jej vede cesta na operní scény vídeňské a stává se i členem dvorního divadla v Mnichově. V letech 1785-1791 byl jedním z nejdůvěrnějších přátel Mozarta, který přímo pro něho napsal úlohu Tamina ve své Kouzelné flétně. Když Mozart na podzim roku 1791 psal v předtuše své blízké smrti slavné Rekviem, které už nestačil dokončit, chtěl ještě slyšet na smrtelném loži aspoň torzo své poslední skladby. Sopránový part mu nezpíval nikdo jiný než mirotický rodák Benedikt Žák. Na dobovém obraze, který příštímu času zachoval tuto poslední mozartovskou životní scénu, máme zpodobeného i Benedikta Žáka v rokokovém fráčku a s napudrovanou parukou. Skladatelské dílo Žákovo, v němž je množství písní, kantát, smutečních mší, lamentací, oper i operet, nám může zhodnotit česká hudební věda, která tu má jistě krásný úkol, připomenout v mozartovských jubileích zajímavou osobnost jeho přítele, skonavšího v Mnichově ve věku šedesáti pěti let. Mnoho jsem na něho myslil právě v krajině alšovské.
München
