1848

1848 na Wikipedii

Reference

Hlasy domova :: odstavce 60, 62, 121
V Kasejovicích byla i početná obec židovská, jež v roce 1848 čítala 229 členů, již dříve vystavěla si zde barokní synagogu, která je kromě měšťanského domu U Šolů nejvýznačnější městskou architekturou. Dnes je v ní soustředěna soukromá sbírka starožitností Václava Mentbergra, budovaná s kulturní poučeností a láskou k rodnému městu. Její průvodce je zároveň znatelem místního života i historie; napsal mnoho statí do různých časopisů a střeží kulturní dědictví domova s úsilím, jež si zaslouží úcty. Kasejovičtí Židé v něm nalezli svého historiografa.
...
Jiná hospoda, nazvaná "V boučku", stojí blízko kapličky svatého Vojtěcha, u níž se nachází studánka s léčivou vodou. Pověst jí připisuje jednomu světcovu zastavení, při němž na tomto místě vyprosil na nebesích vláhu pro zprahlý kraj. V minulém století zřídili v blízkosti lázně, jejichž éru skončila rekvísice měděných kotlů za první světové války. V roce 1848 měla národní garda kasejovická na palouku u lázní svoji střelnici.
...
Purkyňovým nástupcem u Hildprandtů se stal Antonín Jaroslav Vrťátko, pozdější bibliotekář musea království českého. Jeho překlad Aristotelovy "Kategorie" napovídá svou dedikací, že přátelská tradice i tady měla své krásné pokračování. Tento vychovatel zúčastnil se činně se svým svěřencem Robertem bojů na pražských barikádách o svatodušních dnech pohnutého roku osmačtyřicátého, a to právě v místech, odkud zabloudilá kulka usmrtila choť tehdejšího velícího generála pražské posádky knížete Windischgrätze. Za tuto účast měl býti šlechtický synek příkladně potrestán. Jen přímluvě knížete Schwarzenberga mohl děkovati za amnestii. O rok později je velícím důstojníkem blatenské národní gardy - a tímto činem si jistě nezískal přízně císařského domu. Čím jiným nežli provokací byly i Havlíčkovy Národní noviny, jejichž listy byla polepena celá zed jednoho pokoje, třeba pod důmyslnou kamufláží tapet.
Sláva Sušice :: odstavec 10
Kolem pohnutého roku osmačtyřicátého vystupují na kulturní dějiště v kraji dvě zajímavé postavy: Karel Maria Drahotín Villani a Dr Josef Ambrož Gabriel.
Sluneční poutník :: odstavec 32
A kdo by vzpomněl na probuzeneckého faráře, který si zničil život jednou památnou řečí ve Slovanské lípě, pronesenou v Českých Budějovicích bouřlivého roku osmačtyřicátého. Bezmála čtyřiadvacet let prožil páter Antonín Krejčí v tomto kulturním vyhnanství pod dozorem četníků a za neutěšeného stavu hmotného. S jakou asi radostí přivítal na své farce vzácného přítele Karla Jaromíra Jaromíra Erbena, archiváře a slovutného básníka, když přijel naposled na Chodsko o svátku svaté Anny roku 1868 po svém moskevském zájezdu na Slovanskou národopisnou výstavu.
Hlasy domova :: odstavec 44
Purkyňovým nástupcem u Hildprandtů se stal Antonín Jaroslav Vrťátko, pozdější bibliothékář musea království českého. Jeho překlad Aristotelovy Kalegorie napovídá svou dedikací, že přátelská tradice i tady měla své krásné pokračování. Tento vychovatel zúčastnil se činně se svým svěřencem Robertem bojů na pražských barikádách o svatodušních dnech pohnutého roku osmačtyřicátého a to právě v místech, odkud zabloudilá kulka usmrtila choť tehdejšího velícího generála pražské posádky, knížete Windischgrátze. Za tuto účast měl býti šlechtický synek příkladně potrestán. Jen přímluvě knížete Schwarzenberga mohl děkovati za amnestii. O rok později je velícím důstojníkem blatenské národní gardy — a tímto činem si jistě nezískal přízně císařského domu. Čím jiným nežli provokací byly i Havlíčkovy Národní noviny, jejichž listy byla polepena celá zeď jednoho pokoje třeba pod důmyslnou kamufláží tapet.