Radyň

Reference

Hlasy domova :: odstavec 177
V lučním údolíčku mezi Černivskem a Uzenicemi se střídají hájky s hladinami rybníčků, z nichž nejpůvabnější je Radyň, a cesta stoupá ke kapličce pod lesem, zastíněné rozložitými lipami, a dál až na uzenickou náves k staré silnici. Vzpomínám na jeden dávný příběh zaznamenaný Augustem Sedláčkem v jeho "Dějinách Písku" a myslím, že patří spíše sousedním Uzeničkám. Udál se dávno, v roce 1442, a pečlivý historiograf jej vyvolává s pádnou stručností: "Pisečtí prý začali válku tím, že záhuby nekřesťanské činili, berouce panošem i chudině a pálíce nočně tvrze a dvory. Když se jim čeled Racka z Huzenic na tvrzi bránila, oni vzavše jeho ženu na kolesa a přivázavše ji ke tvrzi, i točili s ní a okolo ní dochy pálili. Tak tvrze dobyli a vypálili ji, rybníky skopali a dobytky zabrali."
Kašperské Hory :: odstavec 20
Na půlnoc se do měkkého slunečního světla rozkládá široké panorama české krajiny. Za řekou Otavou se zabělá zdivo hradu Rábí a vápencové lomy u Žichovic, za nimi se modrá vrch Štědrý u Nepomuku, Olymp kraje, dále se stupňuje vlna s náznakem zámku zelenohorského a docela vzadu za tratí sedavá tucha Radyně, pozdrav krajiny plzeňské. Prácheň jen tuším, ale Slavník rýsuje docela zřetelně svůj obrys, a stranou vrchů strakonických poznávám písecké Hůrky, kopčitý terén za Dobeví, Čížovou s kostelíčkem, Třemšín a pásmo brdských lesů až k Příbrami. Rozsáhlou část české země nabíráš pozorně do očí a laskáš se s její krásou, tichou a neokázalou jako zasnění venkovského děvčete nad srpem uprostřed pondělního rána.