Hlasy domova ::
odstavec
174
Tato ves byla známa široko v kraji především mezí včelaři, když tu truhlář Habada pro ně vyráběl mezistěny, a dále letním hostům, jimž zdejší lesnatá tichost vyhovovala stejné blaživě jako dobrá kuchyně v hostinci u Emlerů. Černý háj tmavěl borůvkami, malkovská paseka bývala plná maliní a od umělé jeskyňky byl jen skok k rybníku Šetínskému, lesknoucímu se uprostřed lesů, v nichž nepotkáš člověka, nechceš-li. po celou cestu k bělčickému nádraží. Denně sem chodíval Josef Jančar, když kaplanoval v Bělčicích, a v knize "Všední prach" mu věnoval náladovou lyrickou črtu nazvanou "Na hrázi". Na černivské faře byl hostem u faráře Větrovce cestovatel Alois Musil, po prvé o vánocích roku 1954, po druhé o rok později; psal tu nejen své dvě knihy, ale prochodil celé zdejší okolí křížem krážem. Dlouhá léta zde působil pan řídící Martin Ruth, za jehož doby se tu hrávala ochotnická divadla, jimž přírodní zákoutí křikavské Cikánky dávalo překrásnou scenerii, ať už tu byl hrán Tylův "Strakonický dudák" nebo "Jindra", zdramatisovaný román Ivana Klicpery.
Alois Musil
