Hlasy domova ::
odstavce
84, 87
Život v tvých zdech byl vždycky skromný, spíš odříkavý než výbojný, připoutaný k práci a povinnostem. Tak žili naši otcové a dědové, a nezměnil se v podstatě ani dnes. Dr Jan Bartoš vylíčil tento život jistě pravdivě ve své teplé, srdečné vzpomínkové knížce "Bělčický kluk", která je vlastně kronikou bělčického života na přelomu dvou století a svou upřímností získala si srdce mnohých čtenářů. Nehledejme v ní složitá dramata; ani náš domov, ani život v něm se nehranil v dramatickém sváru.
...
Po první světové válce objevili tichost a krásu našeho domova pražští letní hosté, mezí nimi se objevují i první malíři. Josef Kočí zde pilně maloval dvoje prázdniny, Vojtěch Sedláček si sem zajel pro několik kreseb k Bartošově knize, vystřídal ho Bohumil Ullrych, Stanislav Doležal a Vladimír Pleiner. Trvalou památku nechali po sobě Alois Moravec a F. V. Mokrý svými návrhy k dvěma chrámovým oknům, která dal zhotovit Dr Jan Bartoš se svým bratrem. Zůstane jeho ctí, že si dovedl vybrat skutečné umělce, a umělcům zase náš dík za krásnou realisaci objednavatelova záměru.
Bělčický kluk
