Lesy ::
odstavec
24
Začínají smržem, jehož dírkovaný klobouček se rád ukrývá pod složené klády někde na kraji lesa nebo na zahradách a bývá první houbařovou kořistí. Nelze však říci, že by se jeho chuť rovnala proslavenosti, které se těší. Potom les zahýří úrodou lišek rozhozených po lese jako poztrácené mince, ale lidé si jich jaksi neváží. Je už v člověčí přirozenosti, že co se jí nabízí v hojnosti a čeho získává bez námahy, stává se pro ni všedním a samozřejmým.