Otokar Březina

Otokar Březina na Wikipedii

Obrázky

Otokar Březina

Reference

Hlasy domova :: odstavec 5
V lnářském klášteře je její sídlo; v tom klášteře, tolik vzpomínaném Otokarem Březinou i Juliem Zeyerem, který zde v prosté cele si přál spočinouti po své chimérické pouti. František Bílek vyřezal pro tuto svatyni tvář Ukřižovaného. Četl jsem v klášterní knihovně mnoho jeho dopisů, v nichž se svěřuje ze svého života niterného fráteru Jozífkovi, duši prosté a čisté, jejíž horoucnost je ztajena v neumělých, ale vroucných obrázcích světců a světic, rozsetých v tolika kapličkách a staveních mého kraje. Zdejší včelí roj připomínal Mistrovi v jeho chýnovské zahradě mnohé z chvil prožitých zde v rozjímavém soustředění. Málokdo ví, že mladý klášterní kuchtík a pozdější tvůrce novodobého českého sochařství Václav Levý vypravil se odtud na pouť za uměním. Na počátku osmnáctého věku byl zde hostem u otců augustiniánů sám Petr Brandl a namaloval pro klášterní chrám obraz Nejsvětější Trojice, který je jeho dílem nejrozměrnějším. I podružskému synkovi byl zde kmotrem, nechal se však zastoupiti svým učedníkem Františkem. Bydlil sice v zámku, ale pan převor měl jistě mnohá trápení s touto neposednou kumštýřskou krví. Podobné příběhy se totiž do klášterních análů nezapisují.
Od Hradce k Počátkám :: odstavce 66, 68, 70, 73
U jednoho hrobu se zastavíme zamyšleněji. Litý železný křiž, stojící nad prostým hrobem, označuje místo, kde spí věčný sen rodiče nejslavnějšího počáteckého rodáka, básníka Otokara Březiny.
...
Ještě než opustíme toto svaté pole všech Počáteckých, přečteme si na hřbitovní bráně veršování kněze Václava Trubla, zdejšího kaplana. Učil Otokara Březinu a působil svým vlivem na jeho rodiče, aby dali patnáctiletého synka studovat do telčské reálky. Ještě se dočkal prvních knih velikého básníka, vedle jehož svrchovaného umění vypadá toto skládání hodně primitivně, ač mu neupřeme určitý půvab hodně opožděného baroka:
...
I jedna zachovaná Březinova básnička ze školních let, nazvaná Dušičky, která se motivicky vztahuje k hřbitovu u Božího těla, má s tímto kněžským skládáním společnou inspirační základnu.
...
Pamětní deska s Bílkovou bronzovou bustou upozorní poutníka na rodný dům Otokara Březiny. Nejsou tu už obuvnické verpánky, při nichž od rána do pozdního večera pracoval jeho otec se svými tovaryši. Neuvidíme tu ani zádumčivou tvář matčinu, jejíž den "neměl vůně, barev, květů, jasu" — která i ve vzpomínavých verších synových "plod žití suchý jen, jenž jako popel chutná, bez osvěžení trhala ze stromu času". "Prach ostrý chudoby ji v tváři krásu šlehal... a pod tíží tmavých let svou nakláněla šiji..." Tak ji provází za hrob synova vzpomínka v jedné z nejkrásnějších básní české poezie.
K srdci jižních Čech :: odstavce 15, 51
Ani potuchy nebylo tenkrát o nějakých chatách u Kozského potoka, ale jinak krajina zůstala táž se svou přemítavou tichostí, kde v stínu kvete lecha a louky jsou plny blatouchů. V měšické škole zůstával žáček z Červeného Dvora přes poledne s ostatními přespolňáčky a vracíval se s nimi za všech ročních dob stejnou polní cestou. Třetí třídu už navštěvoval v Táboře, kam se rodiče přestěhovali do bytu na Klášterním náměstí, v němž dodnes bydlí jedna ze sester. (V témže domě bydlila jeden čas i Olga Fastrová a napsala zde románek "Fáta morgána".) Povahové bouřliváctví nezískalo studentovi přízeň profesorů, který střídal učiliště, až nakonec zakotvil v táborské reálce. Učilo tam tehdy několik výtečných pedagogů. Nejvíc vzpomíná na svého profesora dějepisu Karla Anderleho, jehož poutavé vyprávěni získalo studenty pro trvalý zájem o historii. Současně s ním tam vyučoval francouzštině profesor Adolf Kroupa, otec známého brněnského překladatele a estetika. Trojice spolužáků, kterou tvořili Václav Kaplický, Jaroslav Kabeš (pozdější básník a ministr financí) a Oldřich Smrčka, plzeňský architekt, se upjala k osobnosti, která na ni působila mnohem pronikavěji než sama škola. Známý sociolog Emanuel Chalupný působil tehdy na studenty nejen silou své osobnosti, ale i mnoha kulturními podněty. Půjčoval jim současnou literaturu, debatoval s nimi o všech otázkách kulturního života. Jeho prostřednictvím se dostali do Chýnova k sochaři Františku Bílkovi a do Počátek za Otokarem Březinou, to všechno rozšiřovalo zájmový obzor mladých lidí a prohlubovalo jejich vědomosti.
...
Mistrovu dílnu jsem navštívil s dvojicí přátel již dříve, o posledním létě před jeho smrtí. Přivítal nás tehdy v besídce, jež hostívala jeho bratrského přítele Otokara Březinu i Julia Zeyera. (Zdeňka Braunerová psala po jedné své návštěvě odvážnou apologii Bílkova díla.) V dílně jsem spatřil na stole rozevřenou bibli, nedobernou studnici sochařovy inspirace, vedle ní ležely rozkreslené postavy Kániše a Húsky i podoba mistra Kampana, na stojane viselo rozměrné plátno zobrazující Poslední večeři Páně. Je to vlastně ba-revná obměna pískovcového reliéfu náhrobníku Nekutova. Hle, amfora na stole večeřadla má přesnou podobu oněch, jež kdysi prošly žárem chýnovských pecí. Ještě několik soch si pamatují. Jaká úžasná zkratka pro oslovení ženy - První bližní` Dále vidím náčrty šesti duchovních smyslů, velikou plastiku Jsme vláltni vásními a zase Kristovu tvář a postavu české světice, blahoslavené PHbyslavy. Pokorné sebevědomí ve službách mýtů - tak shrnul dílo Bílkovo malíř Václav Živec a jeho zkratka má platnost podnes.