• 
• 
• 
• 

Chanovice

Chanovice na Wikipedii

Související

kostel sv. Kříže v Chanovicích

Chanovice, socha sv. Martina

zámek Chanovice

Odkazy

Domovská stránka

Obrázky

Reference

• Pouť vzpomínavá :: odstavec 3

  Slatina, kam se Ullrychova rodina přestěhovala, je táž jako před šedesáti lety. Náves s dvěma rybníčky, stará synagoga a zápisy ve školní kronice psané rukou jeho tatínka, toť vše, co zde pamatuje Bohumilovo dětství. Trpělivý poutník navštíví Čertův náramek, zvláštní geologický útvar v lese, opředený pověstmi, i starý židovský hřbitov uprostřed vzrostlých sosen, ale tato místa přivolávají spíš melancholii než jas dětského života. Věru, odlehlá končina s krásnými výhledy k šumavským horám, k nimž se díváme přes Svéradice, rodiště barokního misionáře pátera Albrechta Chanovského, prosťáčka božího; dítě však nemívá zpravidla mnoho smyslu pro obzory a historii. Až později by je byly zaujaly sousední Chanovice, ves na výšině s kostelem a barokním zámečkem, v jehož parku kvetou tisovníky a růžové keře, kde vedle mohutných lip stíní trávník červené buky a tři překrásné modříny se odrážejí v modré hládi rybníčka. Na faře mají starý křížek ze slonoviny, který prý Ferdinand III. "vlastní rukou spanile zhotovil". U staré cesty k Újezdu stojí kamenná barokní statue svatého Martina. Pojetí sochařovo se podstatně liší od vžité představy rytíře na koni, dělícího se s žebrákem o polovinu pláště. Světec je zde zpodoben v biskupské mitře; v jedné ruce drží berlu, zatím co druhá spočívá na rozevřené knize. K nohám se mu tiskne pěkná vykrmená husa. Svatomartinské posvícení? Ba ne, dověděl jsem se, že bývalá vrchnost dala tuto sochu postaviti jako poděkování po skončeném dobytčím moru.

• Hlasy domova :: odstavec 35

  Maní nemaní procházím lesem k Novému rybníku, známému ornithologům pod jménem "Ostrov racků", který je jejich největším soustředištěm. Toto kamenité a bažinaté místo hostí kromě racků i některé druhy kachen a malých roháčů, o nichž je známo, že svá nápadně bílá vajíčka přikrývají trávou před blížícím se nebezpečím. Racčí pípání tu můžeme slyšet už v polovině března a netrvá dlouho, kdy hnízdo vedle hnízda se hemží malinkými racky, jimž stačí den života, aby se mohli samostatně pustit na vodu. Jednou ročně zde provádějí pracovníci ornithologického oddělení Národního musea kroužkování racků, inženýr Kadlec zjistil průměrné stáří racka podle kroužkování na dvacet šest roků. Od tohoto ptačího království jdeme polní cestou k Poli, vesnici s překrásnou renesanční tvrzí, jež se bělá svými bohatými štíty, z nichž na jednom spatříme i sochu rytíře. Na okolních kamenitých drahách se konaly "kočičí sněmy" a podle vyprávění starých lidí nebývalo prý radno dostat se do blízkosti tohoto sněmování, skýtajícího chodcům mnohá nebezpečí. Zanedlouho spatříme siluetu Kadova s kostelní bání a neogotickou hrobkou bývalých majitelů lnářského panství, baronů z Lilgenau, kterou zastiňuje architektonickým půvabem renesanční štít staré tvrze Řesanických z Kadova, přestavěné na sýpku. K mohutným lipám se vztahuje pověst o pověšených mniších z doby třicetileté války, jejichž klášter prý stával na místě dnešního hostince u Houšků. Listí lip má prý od té doby podobu kněžských kvadrátků. V kostele svatého Václava, připomínaném již roku 1384, jsem viděl v podkruchtí dvě krásné dřevěné gotické sošky světců Zikmunda a Václava. Obraz hlavního oltáře, představující světcovu smrt, malovala ruka mistrovská nejspíš z okruhu dílny Škrétovy. Sommer ve své topografii umisťuje jednu Škrétovu práci do kostela chanovického a uvádí obraz svatého Jana Nepomuckého. V Chanovicích jsem tento obraz nenašel, ani ve farní pamětnici, ostatně dost pozdní, není záznamu o podobné práci. Sommrova zmínka není jistě bez podkladu, i když je tu záměna míst a světců, ale mohla by škrétovskému monografovi být pobídkou k nalezení správné stopy. Obraz si jistě zaslouží zvýšené pozornosti znalců českého výtvarného baroka.