Krajina alšovská ::
odstavce
10, 13
Ráno jsem odbočil do stinné dubové aleje, vedoucí přes Chlum na Buda, stranou k samotě u Nováků, kde jsem hledal dějiště jedné povídky Terezy Novákové, nazvané Železný kříž. Autorka v ní realisticky vylíčila dětskou tragédii, která se tu před lety udála. Její tchán odtud pocházel a jeho vnuk, literární historik Arne Novák, rovněž navštívil rodovou kolébku a jistě z přímého citového zážitku pramenila jeho úcta k tradici alšovské. Tereza Nováková poznala už jen z vyprávění příběh, na nějž dodnes upomíná železný kříž, zasazený do vysokého kamenného podstavce. Nápis:
...
Tereza Nováková s velikým smyslem sociálním napsala tento truchlivý list z rodinné kroniky a já vzpomínal i na jejího syna, jehož jihočeské kořeny tkvějí právě tady. Tento "strážce tradice" zaslouží si i naši vzpomínku pro statečnost, projevenou v tragických dnech osmatřicátého roku, kdy ve své rektorské řeči na brněnské universitě mluvil tak nabádavě k studentům o věčném ohni Prométheově.