-
Hlasy domova ::
odstavec
104
Když zde nedávno putoval Alšův kmotřenec malíř Lev Šimák, ani zdaleka netušil, po jakých stopách tu chodí. Namaloval si tu akvarelem pohled na ves přes rybník s pozadím lesa, údolí u Lopatárny i rozložitý jilm, zastavil se mezi lesy "U lávky" pod Bejcinou a šel touž cestou k Bezdědovicům, jako před devadesáti lety chodíval Mikoláš Aleš k své tetě blatenské. Ze silnice odběhl k Chlumu, prastaré a překrásné vsi s návsí plnou barokních štítů. Tady si barevně zaznamenal jitřní ves i pasoucí se krávy, v Bezdědovicích zase chalupy u potoka a panský dvůr, rovněž pamatující Alše, kde stávala ve výklenku mohutná barokní statue svatováclavská, pietně kvítím ozdobovaná.
-
Kašperské Hory ::
odstavec
33
"Královské svobodné horní město" se může pochlubit vskutku dlouhou minulostí. Už v roce 1345 bylo Janem Lucemburským povýšeno na město a jeho znak, stejně jako v Kašperských Horách, napovídá svými atributy mnohé ze staré havířské slávy. Ta už je dávno ta tam a život se proměnil k nepoznání. Vychladly pece sklárny, kdysi proslulé, už nikdo nenamácí sklářskou píšťalu do horké tekuté směsi, ani citlivá ruka už nepřikládá pod pozorným zrakem k brusu křehkou krásu váz. Jen autobus ráno zastaví na náměstíčku u radnice, aby odvezl dělníky do sušické sirkárny, a večer pod jasany, javory a jilmy prozradí kuželem světla zamilované dvojice, tisknoucí se ke kmenům. Z tmy se ozývá hra na harmoniku a ty cítíš v ní vojáčkovu tesknici po domově, nemá-li tu zrovna milou jako jeho šťastnější druzi. Noc a ticho i tady přejí zpěvu řeky Otavy, Němci nazývané Oo, i tichému šumu kamenné kašny, přečasto splývajícímu s ševely deště. Při každém kroku osloví tě vzpomínka na Karla Klostermanna. Domek na návrší Kapelle, kde o prázdninách psával své Šumavské rapsodie, leží v rozvalinách, a kdyby desetkrát utrhl vratič na farském dvoře a desetkrát se vrátil do Rejštejna, nasel by tu jen hroby svých nejbližších. V kostele svatého Bartoloměje zůstaly krásné řezané oltáře i sakristie, kde se oblékával ke mši jeho nejmladší bratr Jakub; křtitelnice je rovněž táž, jejíz vodou byla křtěna jeho bába, která zde mela i své oddavky. Její nejmladší syn, Klostermannův otec, byl už jako dítě zaslíben stavu duchovnímu, když se zázračně uzdravil po přestálém záškrtu. Vystudovav klatovské gymnasium a filosofii v Praze, odmítl jiti do semináře a věnoval se studiu medicíny. V předvečer jeho promoce matka zemřela, utrápivši se pro slib nesplněný Bohu. Teprve vnuk Jakub uskutečnil její tužbu, stav se rejštejnským farářem. Zde je pohřben u kostelní zdi vedle hrobu své matky.
-
Poutní místo ::
odstavec
51
Jilmy u římovského zámečku se promění v harfu, na niž vyhrává vítr a noc...
-
Hlasy domova ::
odstavec
38
Na závěšínské hrázi stojí dosud planá hrušeň se
svatým obrázkem v malé zasklené skřínce. Tudy chodíval s tatínkem na posvícení k strýci mlynáři vlasatý
chlapec z Mirotic, Mikoláš Aleš. Při jedné z návštěv,
která se nezvykle prodloužila, cupitával se zdejšími
dětmi kolem starého panského ovčína do bělčické školy. Pamatuje jej i prastarý jilm a topolová alej u mlýna Lopatárny, kde na okolních holých vrších vídával
stádo ovec, které se tu tehdy hojně pásávaly. Snad také
zaběhl s chlapci do hustých olšin kolem závěšínského
potoka, kde jsou podnes patrný sejpy po ryžovnících
zlata a na lesní louce pod vrchem Bejcinou bývalo
pravidelně dočasné tábořiště cikánů. Každého jara
můžeme tam trhati žluté petrklíče, ale tlukot slavičí,
kdysi tak hojný; už tam dnes do měsíčních nocí nezaznívá. Neslyšel jej později ani Jaroslav Durych na
svých procházkách, přemýšleje zde o svých "Služebnících neužitečných*:. Mikuláš Aleš nezapomněl ani
v mužném věku na tuto končinu dětských okouzlení;
pro svou "alšovskou" kroniku opatřil si všechny listiny, týkající se příbuzenstva usedlého v kraji — a pečlivě si je opsal. Jedna z jeho tet byla vdána v mlýně
černivském. I tam se vypravil s bratry za studentských
let na hrádek Křikavu, kam ještě tehdy neputovávala
z daleka široka celá procesí včelařů pro mezistěny, jejichž výrobou dnes tato malá osada právem proslula.
Možná, že ze Závěšína zaměřil i k tetě blatenské. To
by musel jíti kolem bezdědovického mlýna, odkud
pocházela jeho prabába, i kolem dvora, kde už tenkráte stávala ve výklenku mohutná barokní statue
svatého Václava, dodnes pietně kvítím ozdobovaná.
jilm horský
