Vlachovo Březí ::
odstavec
11
Prvního dne zářijového, roku 1878, zastavil na zdejším
zámeckém nádvoří kočár, z něhož vystoupil vousatý básník. »Binokl na očích, v ruce hůl.« Pan ředitel panství Alois Tichý ještě neočekával svého bratrance; dcera Anička se však něco natěšila na
strýcovu návštěvu dopisem slibovanou. Znali se z Prahy, kde Jan Neruda, krátce před tím, galantně provázíval tuto svou mladičkou neteř z venkova do lóže Prozatímního divadla — a do jejích očí se zadíval »hluboko, přehluboko ...«
V jejich jiskřivém zrcadle se pomalu ztrácela jiná FIX tvář dívčí, také horoucně milovaná a vzpomíná, nad jejímiž osmnácti lety se předčasně zavřel na podčapelském hřbitově v kraji berounském.
Alois Tichý
