Kašperk

Kašperk na Wikipedii

Odkazy

Záznam na serveru Hrady.cz

Obrázky

Reference

Sláva Sušice :: odstavec 37
Míjím volšovský zámeček s krásným rozrostlým parkem, kde býval sirotčinec, procházím Dolním Staňkovém, kde je několik sličných štítů u selských stavení a rozhledna Svatoboru skoro na dosah, u cesty kvete sírovou žlutí svízel siřišťový a růžově jehlice babí hněv, domácí kvítí pošumavské krajiny, a při ohlédnutí zdravím dominantu kraje, Kašperk.
Kašperské Hory :: odstavce 1, 17, 24, 31
Ježatý hřeben smrčin ustaluje podobu kraje hradním dvojvěžím a vrcholí temnou, zdviženou vlnou Ždánova, která klesajíc zastaví se na chvíli v úžlabí mezi loukami a vrchy, kde se rozsadilo staré hornické město, a odtud všechny aleje, cesty a vody se svažují dolů k řece Otavě.
...
Jdouce kolem bývalé německé reálky, přejdeme pod stinnou alejí na nezdickou silnici až na rozcestí, odkud se polní cesta uhýbá ke Kavrlíku a tam pod kaštany se bělá kaplička Dvanácti apoštolů. Pověst posunuje její založení hluboko do časů husitských válek, kdy na okolních polích prý byla svedena bitva mezi kašperskohorskými měšťany a nějakým zbrojným oddílem husitským. Tato zkazka může mít historické jádro, poněvadž na Kašperku byla v těch dobách husitská posádka, jejíž některý zvedný oddíl se mohl střetnout s městskou stráží. Druhá pověst má všechny znaky německé romantiky; patří k nim jak ovzduší popravy, tak mluvící sťatá hlava milencova na klíně dívky, jejíž váhání bylo příčinou mládencovy smrti. Není bez důvodu, že i hospoda s částí předměstí se tu jmenuje Cikánka.
...
Pět let byl stavěn Kašperk paumajstrem Vítem Hedvábným z příkazu císaře Karla IV., aby jeho posádka chránila dílo havířů i zlaté couky v krajině kašperskohorské, od pradávna známé snad už starým Římanům. Byl zbudován i jako sídlo pevné královské moci v těchto končinách země proti šlechtě. Až ze vzdálených vesnic na Volyňsku posílali poddaní na stavbu tohoto královského hradu vejce a vápno, robotníci míchali do malty svůj pot a každý kámen, zasazený do zdí, byl nejdříve potěžkán v tvrdých rukou neznámých pracovníků. Ani prach nezůstal už z jejich těl, život se změnil k nepoznání, ale hlavní zdivo hradu vzdoruje dodnes nepohodám a času. Nebudu vyjmenovávat jednotlivé purkrabí ani jména pánů, jimž byl čas od času zástavován; po třicetileté válce byl už zpustlý a neobývaný.
...
Kreslil jsem ši pozorně osamělou lípu u Vogelsangu s pozadím Kašperka, zamlženým Ždánovem, strmým obrysem Sedla a táhlým Javorníkem s rozhlednou, ale jak dokázat, aby se mi podařilo zachytit včelí zpěv, odfrkování koní před sekáčovou sekačkou a pospíchavý zpěv Bílého potoka? Na pastvině se rozvlnilo stádo ovec, nad horskou chrpou vzlétli bělásci, z nichž jeden, na zeleném ovesném poli, se před mýma očima proměnil v hrachový květ. Pramínky utíkají na vymleté cestě do údolí mezi osikami a lískami a už stoupáme na kraji lesa k Císařskému dvoru. Čisté pramínky pospíchají hlubokými kolejemi rozjezděné cesty, na vysoké mezi seče sekáč seno a jeho silueta vystupuje z krajiny, jako by ji sem umístil malíř Richard Lauda; v údolině pod olší rezaví auto, opuštěné německými vojáky v květnových dnech pětačtyřicátého roku. Matné slunce stříbřitě prosvítá z oparu nad zamyšlenými lesy, po deštích hnědne na lukách rozhozené seno, cvrliká cvrček. Na krajním stavení obdivujeme vyřezávané sloupky na otevřené pavláčce a vcházíme do osady, kde už zase cítíme tep života. Zaštěká pes, husy kejhají a chasník v chlévě podestýlá kravám, žena vyváží hnůj a z přírodního vodovodu crčí pramínek čisťounké vody. Pověšené kosy a hrábě připomínají čas senosečí, zvonička na dvorském stavení zase večerní klekání. Ještě cesta přes jeden kopec a otevře se pohled k Rejštejnu se stříbřitou stuhou Losenice i pohled ke Kašperským Horám, zavrcholený hradní siluetou. Dole je Amaliino údolí se zbytky starých šachet, do nichž si umístila lidová fantasie zástupy permoníčků, kteří mohou člověka obdarovat nebo způsobit mu mnohé trampoty. Rád bych měl potvrzenu zkazku, která do jedné této šachtice umístila Webrovo komponování jeho Čarostřelce. Nevypátral jsem o něm nic zřetelného, jen tuto kradmou, ztrácející se stopu...