• 
• 
• 
• 

otakárek fenyklový

Otakárek fenyklový na Wikipedii

Obrázky

Reference

• Rybníky :: odstavec 17

  Roso, lůžko zrození rusálčina, lysko a tmo! - Jak nevzpomenouti škádlivého smíchu koupajících se dívek, jímž stříkly tolikrát do mých vzrušených očí. Luna se leskla matně na jejich vlasech, zatím co do pěšinky v zblochanech odložily chvatně svůj šat. Oděny jenom studem a šátky na hlavách, zaváhaly na břehu, postály tiše na zrosené trávě, aby pak obrácené k mým skrytým očím, tou bělí náhle oslněným, zmizely v teplé vodě, která tak citlivě odlila sladké zvlnění jejich malých ňader. Žádný malíř nezachytí gesto, nad jehož prostou samozřejmost neviděl jsem už nikdy potom obnažení cudnějšího. Kameny ještě hřály sálavým slunečním teplem, když na ně usedly oblékajíce se, a cvrček rozkřesával jiskry hvězd. Ó kameny, denní jeviště her otakárka fenyklového s třepetavými černožlutými křídly!

• Rybníky :: odstavec 16

  Roso, lůžko zrození rusálčina, lysko a tmo! - jak nevzpomenouti škádlivého smíchu koupajících se dívek, jímž stříkly tolikrát do mých vzrušených očí. Luna se leskla matně na jejich vlasech, zatím co do pěšinky v zblochanech odložily chvatně svůj šat. Oděny jenom studem a šátky na hlavách zaváhaly na břehu, postály tiše na zrosené trávě, aby pak obrácené k mým skrytým očím, tou bělí náhle oslněným, zmizely v teplé vodě, která tak citlivě odlila sladké zvlnění jejich malých ňader, žádný malíř nezachytí gesta, nad jehož prostou samozřejmost neviděl jsem už nikdy potom obnažení cudnějšího. Kameny ještě hřály sálavým slunečním teplem, když na ně usedly oblékajíce se a cvrček rozkřesával jiskry hvězd. Ó, kameny, denní jeviště her otakárka fenyklového s třepeiavými černožlutými křídly! Od rybníka byly podnikány noční výpravy do cizích zahrad na hrušky Jakubky a do polí za "luskami". Krásná trnutí a strach provázely tyto nedovolené exkurse, které jsme ani zdaleka nepovažovali za polní pych, bylyť pravoplatným vydrženým klukovským právem. Dávali jsme pozor převeliký, abychom nepřišlápli třetí lusk a tím nepřivolali starého Hejtmánka, který nemilosrdně vzal komukoliv čepici s hlavy. I zakrákání vránino věstilo nezdar, ó, moci cítit ještě teď na nahém těle pod košilí chlad prudce naškubaných lusek! Chuť měkkého sladkého hrášku je dodnes nezapomenutelná. Soustřeďuje se v ní celé naše tklivé dětství....