Sláva Sušice ::
odstavce
89-91, 94, 96
V roce 1867 bylo Smetanovi 43 let. Byl tehdy kapelníkem Prozatímního divadla a jeho první houslista, Mořic Anger, pozval jej do svého rodiště. Skladatel, znechucený nepřízní svých odpůrců, radostně přijal pozvání a koncem srpna odjel se svým přítelem do Sušice. "Jeli jsme do Sušice rozjařeni a nadšeni jako studenti na vakace," vzpomíná později Anger a líčí ve svých vzpomínkách celé ovzduší tehdejší Smetanovy návštěvy. "Víte, jak to na venkově chodí. Sotvaže jsme se posadili, už mně bylo našeptáváno, že ty a ty rodiny si horoucně přejí, abychom jim prokázali tu čest a přišli k nim se Smetanou na návštěvu." I chodili oba muzikanti z rodiny do rodiny, Smetana musil hrát na klavírech domácích slečen až do umdlení, ale nijak ho to nerozladilo. Svému starostlivému příteli vymlouval jeho obavy: "Inu, slast to pro mne žádná není, ale pozorujete přece, že se k tomu nijak nenutím. Jsou to srdeční, upřímní a roztomilí lidé. Okřívám mezi nimi, výborně se s nimi bavím, nikde jinde jsem se ještě tolik nezasmál jako zde... proč bych jim tedy neudělal něco kvůli? Nezažil jsem nikdy v životě něco podobného, všechno je to pro mne novinkou..."
Angrovy vzpomínky, jako ostatně každé vzpomínání, zlíbezňují skutečnost a je v nich, třeba nechtěně, zdůrazněn rys rodácké pýchy; je to však svědectví přímého účastníka a v podstatných věcech jistě pravdivé.
Smetana v Sušici duševně pookřál zvláště mezi studentskou mládeží. Nerozpačitě, jak někdy mládí bývá, pozvali studenti Smetanu na svůj výlet do Vodolenky. Smetana pozvání přijal, vyslechl deklamace a upřímně se bavil s mladými lidmi. Mohl jim míti za zlé, že si chtějí zatančit? Sám byl náruživý tanečník a toto rozesmáté prostředí mu připomnělo jeho vlastní studentskou mladost v Plzni i jeho první choť Kateřinu, do smrti láskyplně vzpomínanou. Usedl ke klavíru a hrál, a hrál... Jedna odvážná kráska vyzvala klavíristu k tanci. Překvapený Anger musil zastoupit svého přítele, který šel při tanci z jedné dívčí náruče do druhé a protancoval na Vodolence skoro celou noc. K ránu se vracela rozjařená společnost do Sušice a Smetana si ještě slastně poliboval: "Do smrti nezapomenu na dnešní den. Všechny starosti, všechny trampoty se mne spadly..." Po letech ještě vzpomínal, a kdykoliv se sešli s Angrem, vždycky připomněl znovu Sušici: "Pamatujete se na ten výlet? Pamatujete se, jak jsem tam na piano hrál a jak pro mne přišla ta děvuška?"
...
Dva dny si pobyl Smetana na Čeňkově pile, ale nechrne mluviti samotného Angra, jehož písemný projev dobově podbarvuje nejen scenerii, ale zachycuje celou tehdejší atmosféru.
...
Tehdy ještě plavili na Otavě vory a docela blizoučko u Čeňkovy pily, na Paulině louce, bylo jejich vaziště. Smetana neodolal, aby neusedl na jeden z vorů, a "prý bylo na něho v tu chvíli zrovna božské podívání. Mohu říci, že jsem ho nikdy v takovém radostném rozechvění neviděl," vzpomíná Anger.
Mořic Anger
