Hlasy domova ::
odstavce
22, 24, 27
Adolf Kašpar hledal původní české loutky, které potřeboval k nějaké ilustrační práci. Jeho přítel Stanislav Lolek se rozpomněl na Arnoštku Kopeckou, vnučku známého loutkáře, kterou znal ze svého lnářského působení; smluvili se v Praze s Kašparem a rozjeli se za ní do Lnář. Kopecká hrála v Březnici. Pan řídící Vavřínek jí napsal, loutkářka přijela a tady začíná naše vyprávění...
...
Když za tři dny přišli k obvyklému obědu, seděla už loutkářka v šenkovně i se svým mužem Kriegrem, všichni se navzájem seznámili a Kašpar hned odpoledne kreslil loutkářku v maringotce i s loutkami a celým inventářem. Byl jinak nemluva, ale loutkářčiny "vejšplechce" jej odzbrojily a za několik dní se bavili jako staří známí. Malíř pokreslil a pomaloval mnoho papíru; zachytil nejen Kopeckou při její hře s dřevěnými aktéry, ale i dětské diváctvo, udiveně pozorující "Posvícení v Hudlicích" nebo "Doktora Fausta" s pekelníkem. Tento námět zpracoval Adolf Kašpar i v leptu, který byl známou prémií Mánesa.
...
Kašparovo přátelství s Arnoštkou Kopeckou, začaté ve Lnářích, trvalo až do její smrti.