• 
• 
• 
• 

krvavec toten

Krvavec toten na Wikipedii

Reference

• Hlasy domova :: odstavec 198

  Pod nebem cvrčků se klikatí polní cesty, do jejichž prachu kladou jabloně jemný stín svých prosvítavých korun, zabelají se čela krav, zadrnčí vůz a mezi šelestivými toteny luk se ztrácejí travnaté pěšinky plné rosy a ticha. K Velkému rybníku rojickému se svažují režné obdélníky zvlněných žitnišť, z nichž voní svlačec a čiřikají koroptve, na medulkách jetelů bručí čmeláci, jitro je rozezpíváno skřivany a v bramborových brázdách trhají ženy lebedu. Za proužky sosnových lesíků se stříbří rozlehlá hláď Milavy, nepohnutě ční zakřivené větvoví dubů na hrázi rybníka Velkoborského a vzadu, za Strakonicemi, v pobledlé modři strmí Boubín, do jehož měňavého zbarvení vložil Jan Pravoslav Koubek povětrnostní zkušenost celých generací, osloviv jej v jedné své básni "barometer našich rolníků". Nemusí být člověk zrovna rodákem sedlickým, aby pochopil tuto krajinu jako domov milostiplný.

• Sláva Sušice :: odstavec 82

  Na louce před Čeňkovou pilou se popásají krávy, děti jsou zabrány do svých her, tu a tam některé odběhne k řece, aby přihlíželo cvičení vojáků. Ti si napjali přes vodu lano od olše k olši, zavěsili na ně lavičku, usedli na ni v plné výzbroji a ručkováním se posunují s jednoho břehu na druhý. Odešli vojáci, odcházejí i děti. Pomaloučku se stmívá. Za Smetanovým smrkem vystupuje srpeček luny, poslední nazlátlé světlo hasne v travách, rozvoněly se tavolníky a nad toteny se do vlahého večera rozkmitala světélka svatojanských broučků. Od vody zaválo chladem, zdvihla se lehounká mlha a ty chtě nechtě tušíš na zeleném trávníku roztančený zástup rusalek. Je ticho, jen řeka zvoní o kameny. Každý pramínek má svou melodii a všechny splývají v podivný souzvuk a přísvit. Nejsem tu sám. Ještě nějaký osamělý rybář mlčelivě a soustředěně vysedá nad udicí a pozoruje splávek, zda jím nezacuká některý z pstruhů. Což aby to tak byl Hannes Gruber z lidové pověsti, a zjevuje se právě mně...

• Na Vodňansku :: odstavec 39

  Vyjděme z lesního stínu do volného kraje, kde v lukách voní starček a toten, nebe má barvu štičího hřbetu, plaché světlo klouže po klasech zrajících žit a šelestících ovsů, zatímco kolem dokola vom těžká ornice i sytá zeleň trav.

• K metropoli kraje :: odstavec 110

  Při jiné pouti zastírala ranní mlha Černičský rybník, který býval rezervací fauny: jespáků, orla říčního, čápů i volavek, a mokřadla kolem něho byla tak záludná, že se jednou do nich propadl sedlák i s fůrou. Zvláštní druhy vstavačů kvetly na lukách u Haklových Dvorů, vsi, která byla ostrovem německého obyvatelstva v nejbližším budějovickém okolí. Od Žabovřesk vede březová alej k Dehtářům. Slunce proniklo z mlh a zdůraznilo bílé zdi chalup, louky byly plné rosy a červených paliček totenů, z rybníka vystupovaly páry a v jejich lehounkém stříbrnu temněly siluety stromů jako nějaký poutnický průvod.