• 
• 
• 
• 

náprstník velkokvětý

Náprstník velkokvětý na Wikipedii

Obrázky

Reference

• Stříbrné Hory :: odstavec 7

  Historik Dr. Emanuel Šimek, miřenický krajan po rodičích, přisuzuje tomuto místu důležitou úlohu v hluboce fundované práci historické, v níž řeší hranice slavníkovského území v těchto končinách země. Ponechme historikům možnost dohadů i myšlenkových konstrukcí a svěřme se krajině samé. Z paseky, plné kručinek, dojdeme k soustavě ohromných balvanů, jejichž pojmenování "pohanský oltář" neuchovávala lidová paměť jistě bez důvodu. Stejně i název blízké vsi Velešice může mít něco společného se slovanským bohem stád. Na Slavníku je nejsevernější šumavská hranice náprstníků; v skalnatých skrýších jsou tu podnes jezevci a lišejník ze zdejšího lesa má zcela zvláštní užití: v Sušici z něho dělají věnečky, jež kladou o Dušičkách na hroby.

• Sláva Sušice :: odstavec 80

  Hlubokým lesnatým údolím pospíchá divoká Vydra mezi kapradím, náprstníky a strmými boky skal, přeskakuje kameny ve stínu temných olšin a smrků, na jaře je kalná a rozpěněná, se slibem prvních zelení ve zdviženém větvoví bříz, v létě zase stříbrná a plná duhového světla, do podzimních mlh odnáší nazlátlé listí z bučin i vlhkou hřibovou vůni jedlových tmání a zima ji promění v modrobílou nádheru světel a stínů, na balvany si nasadí sněhové čepičky, les mlčí kolem dokola a ona pospíchá, čaruje, tančí...

• Kašperské Hory :: odstavec 25

  Pod šedými kmeny jedlí kvetou žlutavé zvonky náprstníků, mezi nimi zahledáš tolitu lékařskou a v lískoví kvetoucí ostružiní, na kameni se rozbujely rozchodníky, velikými modrými zvonky pohupuje vítr a na všechny věci padá dřímavé ticho i temnězelený teskný stín. Šedavost zdí, strmějících nad zarostlými příkopy, jen zdůrazňuje tuto tesknotu a soustřeďuje ji lidem do nitra.

• Do šumavského Podlesí :: odstavec 39

  Abys pochopil duši kraje, musíš vystoupiti od Lčovických "tejn" na Pržmo, jedno z nejrozsáhlejších hradišť v celých Čechách. Už na louce pod horou můžeš trhat žlutou kejklířku, mezi stromy kvetou náprstníky a na samém vrcholu se bělá mezi kamením drobný květ mařinky vonné. To jsou svědkové, kteří přežívají všechny změny času a lidských osudů.

• Krajina Jana z Husince :: odstavec 3

  Na rulových útesech u říčky Blanice živoří kleč a podzimní hořce dýchají do mlh temněfialovou kajícností. Je hořká i vůně vodních mát a bledost parnasií na lukách pod březovými hájky vyvolá dojem dívek souchotivých. Náprstníky na stráních pod Lažištěm tají ve svém drsném kalichu jed, ale jsou jediným lékem pro srdce nemocná. (Rty okoralé pro suchý polibek chudoby.) Přivoň k nim, jsou bez vůně, jako popel z ohníčku pasáčkova, rozvátý vichřicemi. "Vše je tak po česku chudé", Jene Nerudo.

• Do nejjižnějších Čech :: odstavce 15, 20

  Náprstníky a kručinky kvetou mezi břízami na cestě k Louzku, starému hrádku, jehož šedivé zdivo trčí na skále pod vysokými černými smrky jako zbytky opuštěného vosího hnízda. Dole pospíchá Malše a v její temné vodě, zeleně a stříbrně fosforeskující, svítí suché kameny a břehy jsou plné maliní, tavolnfků a ptačího zpěvu. Historie tohoto hrádku je chudá a lidová obraznost si ji musila doplnit pověstmi, protože nesnáší prázdnotu a chce mít zaháněna i místa zdánlivě pustá.

  ...

  Hořká vůně arniky, květy náprstníků a zelené světlo pospíchající vody pod zalesněnými stráněmi vedou naše kroky až k zříceninám hradu Pořešína. Do čistého blankytu nebes promítá slunce oranžové sosnové kmeny jako jantarové sloupy. Marné jsem se snažil před zavalenými příkopy vyvolat si původní podobu tohoto hradu, založeného pány Bavory ze Strakonic, kteří jej směnili se svými příbuznými za hrad vitějovický, aby tak zaokrouhlili své državy u Bavorova. Noví majitelé psali se už z Pořešína a užívali v erboví střelu, v klenotu sokola a psa. Markvart z Pořešína dosáhl dokonce hodnosti hofmistra u královny Elišky, manželky Karla IV. V polovině patnáctého století koupil hrad Oldřich z Rožmberka a dal jej sám rozbořit, aby se nestal pevností husitskou.

• Od Postřekova do Klenčí :: odstavec 23

  Sítiny a mokré strouhy se střídaly s břízami a štíhlými, vysokými smrky, vlhký chlad stínů s voňavým slunečném pasek plných vrbovky, fialových náprstníků a červených sukní žen mezi maliním a metlicemi. Ticho přerušilo jen zacinknutí cestářovy lopaty o kamínky štěrku a šupot traktoru, který odvážel dlouhé dříví na klenčské nádražíčko.