-
Do šumavského Podlesí ::
odstavec
57
U Štítkova se vysoko zvedá kraj a jako na dlani vidíte odtud Pržmo i Elčovice, Boubín s Bobíkem, helfenburský hrad, a na severní straně Třemšín. Pod dojmem krajinomalby Nerudových "Prostých motivů" sestupoval jsem od bílé kapličky k Svaté Máří, která se z této strany zdá opravdu ležeti v dolině, zatím co od druhé kapličky, stojící u vimperské silnice, vidíme ji zase na vršíčku. Bylo podmračno, větrno: sluneční hodiny na faře neukazovaly čas, fara zela prázdnotou, kostel byl zavřen a v hospodě neměli ani chléb. Zdánlivě se nezměnilo nic, všechna stavení pamatují Jana Nerudu, Boubín měl stejnou čepičku z mračen jako za jeho návštěvy, ale z celé vsi čišel chlad a prázdno, které jsem zaplňoval vzpomínkami. Jda s kopce kamenitou cestou dolů k Vimperku, utěšoval jsem se přírodou: v zeleném ovse rozkvetlým fialovým hadincem, pod břízami planoucí muchomůrkou a na mezi něžným pousmáním rozkvetlé šípkové růže...
-
Vlachovo Březí ::
odstavce
25, 30
To by mohla být Svatá Máří. Přišel jste do této vesničky od svatovojtěšského kostelíka ze Lštění, kde hospoda u Taliánů hostila často i Adolfa Heyduka, a poseděl v téže hospodě prapodivného průčelí ve Svaté Máří, které tam zříme podnes. A jaká vyhlídka! "Nás Boubín má šedivou čepičku", "z mlh dešťovou polívku vaří", "již širý kraj zhnednul a hory jsou jak holé zdě", "plují mráčkové šedí..."
...
Svatý Vojtěch na vršíčku, Svatá Máří v dolině, pověz ty mně, můj Honzíčku, kdy zas přijdeš z Volyně.
-
Prácheň ::
odstavec
13
Na vápencovém vrchu Pučance, který je dnes chráněnou reservací, ještě sídlí výr a navečer vzlétá na pastviny lelek kozodoj. Rostou tu nádherné okrotice, hvězdičky bělozářek, prorostlík, bažanka i marulka klínopád, hlaváč a kopretina chocholičnatá, ale největším překvapením je tu tořič, ten tořič, který Jan Neruda umístil ve svých "Prostých motivech" na hřbitůvek u Svaté Máří, kde nikdy růsti nemohl. Tořič! - Marně pátrám v paměti a marně mapuji všechny Nerudovy cesty z Vlachova Březí, z nichž žádná nevede sem, na Pučanku...