Parkán na Wikipedii
Jdeme za podmračného dne po parkánu mezi dvojitým pásem hradebním! V mohutné jednoduchosti se před námi zvedne strohá krychle děkanského chrámu s jehlovitým sanktusníkem, který protíná přísný obzor pomezního horstva. Stojí stranou tržiště hrazeného města, které vyrostlo v druhé polovici třináctého věku z podnětu přemyslovského vladaře a jeho kolonisátorských snah v blízkosti staré trhové vsi slovanského původu. Osadníci cizího jazyka, těšíce se přízni Zlatého krále, naplnili život za hradbami dělnou snahou o rozkvět svých živností, ponenáhlu splývajíce se starousedlým obyvatelstvem. V blízkosti chrámu založili si hned v počátcích školu, v městě i předměstí klášter jako centra života duchovního. V štěrbinách uzounkých střílen zahlédne naše inspirace obzíravý zrak stráží a v uličce malomocných zaslechne úzkostné steny úst plných boláků...
Na parkánu chladí stín ořechu, jehož vůně je nahořklá, mezi zeleninou se míhají bílí králíčci a zpod trámoví kdesi vysoko bzučí zlaté jiskry včel. Za námi posupně mlčí hrad, vyrůstající přímo ze skály.