Vzpomínka malířská ::
odstavec
14
Nikdy předtím si neuvědomil, jakým novým citovým slovníkem může promluvit zasněžená blatenská ulice, denně spatřovaná. Zasedlá budova starého hejtmanství pod kostelní věží není už mrzutým stavením, kam se chodí k soudu nebo kde ti mohou napařit nějaké pokuty. Sněhem zlíbezněly římsy jejích oken, jindy pošmoudlé a strohé, na rohu ulice zatáčí vozka rozcváíaný pár koní před saněmi, a hle, ten chasník v červené kazajce s ocílkou po boku a necičkami masa na rameni, to je přece řeznický tovaryš od Třeštíků, jak ho znáš i s jeho zvláštně vybočeným postojem... Všechno je tady: od chocholoušů až k dětským cápotám na chodnících, všechno vyladěno modravě. Z nízkých, zasedlých nebes padá sníh.
chocholouš
