-
Krajina Jana z Husince ::
odstavec
25
Ještě přejdeme kolem Starých Prachatic, původní osady, po níž dostalo nové hrazené město svůj název, sejdeme krabatou polní cestou k úhoru plnému chrp, třezalek a vlčích máků. až ke kapličce na skále, kde se modrá pávinec a naše oči překvapí úchvatný obraz.
-
Krajina alšovská ::
odstavec
19
Tato písnička, Alšem tolik milovaná a tolikrát zpívaná, nám zabzučí kolem hlavy na nerozsáhlém hřbitůvku, který nám naráz připomene jednu z Alšových kreseb. Neodpočíváte tu, drahý Mistře, i hrob vašich rodičů je tu označen jen přibližně, a kde odpočívá milovaný strejček Tomáš, nepoví nám už nikdo. Zemřel v pastoušce jako obecní chudý; hroby těchto lidí příliš záhy přerůstá tráva a propadají se do naprostého zapomnění. Paní Maryna by se tu ještě dnes shledala s celým mrtvým příbuzenstvem, jemuž ustlali k nejtvrdšímu spaní vedle branky u hřbitovní zdi. Tiše voní noční fialy, žhne prudce vlčí mák, zatímco slunce ozařuje krajinu svažující se k Lučkovicům a na blatenskou stranu. Bílkův bronzový reliéf Pohyb matky, když dává chléb, zdobí hrob paní Josefy Svěrákové a překvapí návštěvníka tohoto jinak chudého svatého pole. Vzpomínám na jeden dávný den. Hrobař, ale ne alšovsky vousatý a v rubášovém dlouhém kabátě, jak jej známe z kresby Hřbitove, hřbitove, zahrado zelená, nýbrž pomenší muž v prostém oblečení, mně vyprávěl, kterak se vlastně dověděl o Alšovi až na vojně od malíře Josefa Váchala, a lítostivě dodal, že mu děti doma rozbily jedinou památku na tohoto exkluzivního malíře - dýmku "váchalku".
-
Poutní místo ::
odstavec
17
Červená ministrantova komže má touž barvu zvučné radostnosti jako poutní korouhev a jako vlčí mák, na nějž chtě nechtě jsem myslil v slunečním žáru, než jsem vešel do chladu uzavřených ambitů čtvercového půdorysu.
-
Obděnická pouť ::
odstavec
109
Než jsem se nadál, vešel jsem do Kňoviček, malinké osady, kde v zahrádkách před chaloupkami kvetly slunečnice, modraly se bezinky, před zídkou se červenala panenská jablíčka a u zeleného rybníčku hlídala hejno hus bosá husopaska. Přede mnou a na kopci zabělaly se štíty chalup, a to už jsou Kňovice... Jako předznamenáni jsem zahlédl u cesty rudnoucí vlčí mák, Čekanku a vysoký rozkvetlý bodlák. Vzpomněl jsem na oslovení básníka: "Bodláku, furiante, bud zdrávl Co si má počíti láska zkrzenai" Co mi to vlastně napovídá toto polní kvítí? Jeden příběh, který se udal dávno, velmi dávno...
vlčí mák
