-
Kašperské Hory ::
odstavec
31
Kreslil jsem ši pozorně osamělou lípu u Vogelsangu s pozadím Kašperka, zamlženým Ždánovem, strmým obrysem Sedla a táhlým Javorníkem s rozhlednou, ale jak dokázat, aby se mi podařilo zachytit včelí zpěv, odfrkování koní před sekáčovou sekačkou a pospíchavý zpěv Bílého potoka? Na pastvině se rozvlnilo stádo ovec, nad horskou chrpou vzlétli bělásci, z nichž jeden, na zeleném ovesném poli, se před mýma očima proměnil v hrachový květ. Pramínky utíkají na vymleté cestě do údolí mezi osikami a lískami a už stoupáme na kraji lesa k Císařskému dvoru. Čisté pramínky pospíchají hlubokými kolejemi rozjezděné cesty, na vysoké mezi seče sekáč seno a jeho silueta vystupuje z krajiny, jako by ji sem umístil malíř Richard Lauda; v údolině pod olší rezaví auto, opuštěné německými vojáky v květnových dnech pětačtyřicátého roku. Matné slunce stříbřitě prosvítá z oparu nad zamyšlenými lesy, po deštích hnědne na lukách rozhozené seno, cvrliká cvrček. Na krajním stavení obdivujeme vyřezávané sloupky na otevřené pavláčce a vcházíme do osady, kde už zase cítíme tep života. Zaštěká pes, husy kejhají a chasník v chlévě podestýlá kravám, žena vyváží hnůj a z přírodního vodovodu crčí pramínek čisťounké vody. Pověšené kosy a hrábě připomínají čas senosečí, zvonička na dvorském stavení zase večerní klekání. Ještě cesta přes jeden kopec a otevře se pohled k Rejštejnu se stříbřitou stuhou Losenice i pohled ke Kašperským Horám, zavrcholený hradní siluetou. Dole je Amaliino údolí se zbytky starých šachet, do nichž si umístila lidová fantasie zástupy permoníčků, kteří mohou člověka obdarovat nebo způsobit mu mnohé trampoty. Rád bych měl potvrzenu zkazku, která do jedné této šachtice umístila Webrovo komponování jeho Čarostřelce. Nevypátral jsem o něm nic zřetelného, jen tuto kradmou, ztrácející se stopu...
-
Krajina Jana z Husince ::
odstavec
25
Ještě přejdeme kolem Starých Prachatic, původní osady, po níž dostalo nové hrazené město svůj název, sejdeme krabatou polní cestou k úhoru plnému chrp, třezalek a vlčích máků. až ke kapličce na skále, kde se modrá pávinec a naše oči překvapí úchvatný obraz.
-
Od Hradce k Počátkám ::
odstavec
21
Na místě u sokolovny soustředila stará tradice vzpomínku na valdenské, jejichž učení nalezlo zde i v sousedním Bednárci mnohé vyznavače. Zpravují nás o nich historické studie Gollovy i monografická práce z pera hradeckého profesora dr. Jana Muka, vydaná jarošovskou obcí. Jarošovská krojová družina je známa široko v kraji a s životem minulé generace nás seznamuje román Nejspokojenější budete, který pro své rodáky napsala Klára Hůlková. Zašel jsem i k slečně Anně Skálové seznámit se s jarošovským národopisem, jehož je zasvěcenou znatelkou, ale také se pokochat i krásou blatských plen, do jejichž jemnosti mě trpělivě zasvěcovala. Celé hodiny by mohl člověk vysedat nad touto jedinečnou sbírkou a obdivovat jemný cit starých lidových vyšívaček pro barevný souzvuk i tvarovou vynalézavost jednotlivých prvků, které mají svoje přesné pojmenování. "Teta Anda" — jak ji přátelé důvěrně oslovují - snažila se mi vyložit, co to je podkova, srdíčko, klásek a věneček, a já si pečlivě obkresloval růžičku s pávím okem, tulipánek i poupátko; vím už, co jsou blejskátka i šmele, hrozen, chrpa i plamínkové srdíčko, viděl jsem i jarošovské kraslice a na památku jsem si odnesl kousek staré stuhy s vyšitou rožmberskou růží. Obnova blatského kroje v zdejším prostředí je zásluhou její neúmorné pracovitosti a lásky, s kterou zasvěcuje mladé pokolení do jeho krásy.
chrpa polní
