Krajina Jana z Husince ::
odstavec
10
Tam uslyšíš "tiťáky"; tak přezdívají cizinci zdejším, protože zakončují měkce infinitiv. "Pudete na louku hrabať?" - bylo slyšet zdola nějakou babku se "smáť". Dole stříbrný provázek Blanice se leskne mezi kamením a drsnými stráněmi, vidíš mlýn u Baštů, pilu i vsi na kopcích, na severní straně sedlo Skočické hory a východně "pustý zámek" helfenburský. Zadíván přes ostrý obrys Bobíku k hranicím země, myslíš na těžké lidské dílo tam dole: na pily a sklárny, na kamenitá bramborová políčka, těžké orání na vršku, vysilující dřevařskou práci v lesích, na bídu nízkých baráčků s obědy z brambor a kyseíého zelí, na předčasně zestárlé mámy, ztrhané nežádoucími porody, na věčně nedoživené děti, na lásku vystřízlivělou zklamáními, na chlapy, nahrazující si pocit štěstí šidítkem alkoholu, na pytláky i pašery, na holubáře v Zábrdí, na výměnkářky, vlekoucí v nůších suché borové šišky "krůtaly" - dost, už dost!
Zábrdí
