Krajina Jana z Husince ::
odstavec
7
Tito návštěvníci přišli jen jako hosté a zase odešli, ale těžký úděl malíře svého kraje byl dán až husineckému rodáku Josefu Krejsovi. Tato krajina pozdních jar a předlouhých zim, kraj, kde stupeň zámožnosti se měří už majetkem koňského spřežení, krajina, v níž si stačilo uvědomiti neslýchané procento dětské úmrtnosti a neléčené tuberkulosy, aby ses zachvěl, stala se osudem umělci, vyrovnávajícímu se s úkoly Životními a uměleckými za podmínek nesmíme obtížných, ale s charakterností hodnou obdivu i úcty. "Tady se těžce žije a pozdně zraje." To platí naplno i o mém mrtvém příteli. Sám zrozen z bídy, nejlépe jí rozuměl. Jezdívali jsme za ním s Dr Antonínem Křížem, zdejším rodákem, do starého patricijského domu, jejž celý vyzdobil sgraffity, kde měl i dílnu u přítele nakladatele Arnošta Fidlera, svého "dvojčete". U něho malovával na "prkejska" své kosárkovské "pohádky", u něho vysedával pod hodinami s kukačkou nad destičkami zimostrázu, aby do nich vyryl dřevoryt Šumavské Madony nebo Husova rodného domku, jež pak barevně tiskl po japonském způsobu.
Arnošt Fidler
