Rybníky ::
odstavec
12
V sobotu navečer chodívali kluci ze statků plaviti
koně. Jak jsme jim záviděli! My z chalup jsme mohli
hřebelcem drhnouti jen naše udřené krávy. Ještě dnes
bych je všechny mohl zavolati jménem, ta pokojná a
pokorná stvoření, na nichž, bezbranných, jsme tolikrát
zkoušeli svoje jezdecké kousky.
ó, večery těch let, podbarvené za senosečí táhlým
žabím chorálem, kdy na hladinách mezi rozkvetlými
lakušníky a rdesnem utichlo kmitání vodoměrek a roj
tiplic dotančil nad trávami, jemně pozlacenými zapadajícím sluncem. Zmlkli i rákosníci a jen potápka v nevypočitatelných intervalech se ponořuje do hlubin.
Tolik miluji tohoto mlčelivého hledače tajemství navzdory přírodopiscům, kteří toto "nořeni" chtějí vysvětliti příliš střízlivě a jednoznačně. Vidím na hrázi
Stodoliště starého Jiřince, popásajícího své dvě
kravky; dovedl předpovídati počasí i z pleskotu vymrštěných kaprů a z letu vlaštovek, ale musel bych
k starším pamětníkům, aby mi zazpívali zapomenuté
rybářské písničky mého kraje.