• 
• 
• 
• 

Labuť

Labuť (rybník na Kostrateckém potoce) na Wikipedii

Obrázky

Reference

• Rybníky :: odstavec 3

  Ty, Labuti, největší z nich, stále budu slyšeti výsknutí křídlovky s tvé hráze, kdykoliv si vzpomenu na tvé rybolovy ...

• Hlasy domova :: odstavce 173, 178, 180

  Od "ženatého dubu" projdeme lesní tmání k Chobotu, kde bývala obora s černou zvěří, z níž dnes jen občas zakvokají bažanti. Je to malá ves s družstevním hospodařením, patřící katastrem do tří obcí: Uzenic, Myštic a Skaličan. Tady vlastně začíná rybník s překrásným pojmenováním Labuť, v jehož nejzazším cípu se ozývá hlučné káchání z kachní farmy nedávno zřízené. Travnatá cesta, plná rosy a stínů, vyvede nás do luk, za nimiž pod kostelní věží je stulena škola s několika chalupami. To je Černivsko.

  ...

  Vůně arniky vane z lesních paloučků, zatím co kolem překrásných kamenných božích muk přejíždí autobus z Březnice a nádherné, rozvoněné a rozehrané koruny nevželických lip promítají své siluety do večerních nebes. Jdu po staré obchodní cestě, jež od nepaměti vedla od šumavských hor ku Praze zdejší krajinou a při niž založil pan Zdeněk Lev z Rožmitála nejrozsáhlejší rybník svého panství. Jedenáct let, od roku 1492 do roku 1503, stavěli rybnikáří a robotníci mohutnou hráz Labutě, která mela zadržet vodu rybníka, tři kilometry dlouhého. Na počátku sedmnáctého století byla zde postavena panská hospoda, jejíž krov spotřeboval celý les trámoví, jež tesaři předůkladně a fortelně sroubili a pokrývači pokryli kůrkovou střechou. V přízemním pokojíku jsem pod sloupnutým vápnem zahlédl část nějaké renesanční fresky. Štít zdobí sluneční hodiny. Proti hospodě byla roku 1723 postavena kovárna. Kováři měli jistě dost práce při formanské hospodě a na živé silnici, ale kromě svého řemesla byli pověřeni i vybíráním mýta, které zde bylo vybíráno již před postavením kovárny. Staré prameny udávají, že již roku 1314 dovolil král Vladislav panu Zdeňkovi z Rožmitála vybírali clo na silnicich k Blatné, Buzicům a Tchorovicům, a tuto výsadu potvrdil Václavu hraběti z Rozdražova, tehdejšímu vlastníku Blatné, i císař Rudolf II. roku 1604.

  ...

  Kdykoliv jsem přišel k Labuti, vždycky se tu pásly strakaté krávy, snad proto, aby nemohla být promlčena dávná výsada okolních vesnic, udělená už v dobách založení rybníka, ze pastva na okrajích je nezadatelným právem za pozemky zaplavené vodou. Kdykoliv jsem tu šel na podzim, vždycky jsem zahlédl šedavá křídla volavek a vždycky tu kroužili rackové, nezbytní druhové rybolovů, které právě na Labuti měly svůj starodávný, složitý ceremoniel. Zaběhněme ještě k lesnímu jezírku u Kostřatského mlýna, kam si vždycky promítám děj Jiráskovy "Lucerny" a Dvořákovy "Rusalky", abychom si znovu ověřili, že v končinách mezi Černivskem a Blatnou nám svěřuje rodná krajina svoji duši lyrickou.

• Krajina alšovská :: odstavec 56

  Nazval-li August Sedláček, nejlepší znatel českých hradů a zámků, "králem českých hradů" právě Zvíkov, potvrdíme mu jistě vděčně jeho obdivné epiteton. Štíhlá hláska s kamenným věncovím krákorců a ostrou hranou zdi, zakončená pod střechou erby švamberské labutě a rožmberské růže, dává hradu vznosnou siluetu i vznešenost. Zdivo hlízové věže dlouho mátlo svými kamenickými značkami historiky i archeology, kteří se jeden čas domnívali viděti na nich nějaké runové písmo markomanské, a věž byla od nich nazvána Markomankou. Nejkouzelnější překvapení pro zrak poutníkův je raně gotická chodba s výklenky a sedadly, která je předzpěvem krásy vnitřního nádvoří, jehož souvislé pásmo arkád o dvou poschodích představuje architektonickou zvláštnost, ojedinělou v celých českých zemích. Když tu za měsíčných májových nocí zaznívá gotická hudba, když ztichnou ptáci a dole se rozezpívají hlasy dvou řek, když nad nimi ve výšce ševelí lesy a luna napoví svým svědem lomené oblouky ochozů, přeneseme se do ovzduší století čtrnáctého, do světa namalovaného v svatební síni, kde pištec s bubeníkem vyhrávají svatebnímu průvodu, obřadnému a vážnému, jak se sluší na přítomnost čtyř vznešeně přihlížejících kurfiřtů. Je-li gotika hradního nádvoří překvapením, musíme architekturu hradní kaple obdivit jako báseň, jejíž účin zvyšují vybledlé svatozáře fresek i nápovědi dívčích tváří. V tomto gotickém světě jsem na Alše vzpomínal nejhoroucněji: na Alše studentsky zamilovaného, na Alše jako milovníka historie své rodné krajiny i na mužného Alše, když tvořil návrhy pro monumentální výzdobu murální a sgrafitovou.

• Rybníky :: odstavec 3

  Ty, Labuti, největší z nich, stále budu slyšeti výsknutí křídlovky s tvé hráze, kdykoliv si vzpomenu na tvé rybolovy -