Lesy ::
odstavec
4
Hajný tu nechodí také jen proto, aby zastřelil u studánky vlka a připravil šťastný konec pohádky, ba ne... Bud kráčí někam ke školce, aby přehlédl ženskou práci při pletí mezi sazenicemi, nebo dojde až k srovnaným hranicím oloupaného polání a jistě neopomine sáhnout i pod hromady chvojí a oklesků, zda si v nich dřevaři neukryli nějaké pěkné dřevo jen pro sebe. Zná dobře třeba strýčka bednáře nebo koláře, kteří panečku nějak rozumějí dřevu a vědí, z kterého bude máselnice, vanička nebo loukotě. Neomýlí ho ani zdánlivě nevšímavé pohledy ostatních strejců; jistě i oni mají na svědomí nějaký hříšek. Jak by ne, všichni jsou z chalup a v hospodářství se vždycky nějaký pěkný kousek dřeva k něčemu hodí: bud na pavuzu, na líšeň nebo aspoň na násadu k podávkám. Není pamětníka, který by nám mohl říci, že si někdy lesní dělník koupil dříví na palivo. Každý u nás by se mu vysmál a těžko by hledal partu na příští práci...