sedlická obora

Sedlická obora na Wikipedii

Reference

Hlasy domova :: odstavce 196, 201, 203
Po rytířských rodech Kaplířů ze Sulevic, Malovců z Pacova a Řepických ze Sudoměře dostala se Sedlice v držení panského rodu Šternberků, kteří nazvali sedlické zboží "zlatou kvočnou"; jistě právem, neboť z její kukaně se vylíhlo mnohé a mnohé další bohatstvo. Erboví hvězdy na portálku renesančního zámečku, v sedmnáctém století přestavěného z původní tvrze, a sgrafita na "velké hospodě" nám připomenou jejich jména. Hraběnka Černínová z Chudenic zavedla zde již v osmnáctém století domácké paličkování krajek, jehož výtvory representovaly jemnou českou práci i na výstavách v zámoří. Téměř dvě století patřila Sedlice Lobkovicům. Zůstala po nich jediná památka: ohrazená obora s vysokou zvěří, ale o té si povíme později.
...
U písecké silnice mezi Sedlicí a Drhovlí se rozkládá rozlehlá obora. Sel jsem jejími travnatými cestami v rosách jitřních hodin za střídání slunce i podmraku, kdy v pasekách rudne vrbovka a chladivý stín vydychuje vlhkostí mechů, kořáním, pryskyřicí i čerstvě narostlými hřiby. Došel jsem až k "obětnímu kameni", zastíněnému listovím buku, kde dávná ruka promeníla žulový balvan v přírodní oltář, do jehož důlků sypala zrní na usmíření temných sil, aby neškodily lidem, zatím co krev obětovaných zvířat stékala za zpěvu neznámých obřadů vysekanou stružkou, dodnes patrnou. Za údolím, jež si zachovává až do našeho času staré pojmenování "Pohřebiště", se zdvíhá "Posvátný vrch", zarostlý smrčím, jako nápověd kultů pradávných obyvatel, po nichž zůstaly mohylné pahorky mezi rybníky Kamenným, Močeným a Bojíčovem se stráží chráněných sosen, i vlnovky na střepech nádob, Čas od času zdvíhaných vichřičnou rukou i s prstí podkořání při vývratech.
...
Do stinných alejí sedlické obory vodíval o prázdninách z Písku své malířské přátele a hosty grafik Josef Řeřicha. Jeho otec pocházel z Dubí Hory a maminka z Velké Turné, býval v dřívějších dobách nájemcem sedlické panské hospody a měl v kraji rozsáhlé příbuzenstvo. Do stáří si vzpomínal na jednu z vánočních koled, zpívanou za jeho mladosti na kostelním kůru sedlickém zvláštním způsobem. Kromě dětského sboru účinkovalo několik kontrabasů, které držely "dudácké" prodlevy, a kontrabasy byly rozestaveny na různých místech. I slova koledy mají své kouzlo lidové poesie.