Hlasy domova ::
odstavec
181
Kdo bude tvrdit, že ve Vahlovicích dávají lišky dobrou noc, nesmí myslit na žádnou zlomyslnost v přeneseném smyslu. Pravda, lesy jsou tu kolem dokola a hospodyně musí navečer dobře zavírat kurníky před liščími vetřelci, ale nikde nejsou noci voňavější než tady. A kdo má oči k vidění, nalezné i tady leckterou krásu, ať je to třeba dvouštítý statek u Maňhalů se starodávnou studnou, nebo žulová kaplička, pod níž byli pochováni francouzští vojáci, a zase jiná v polích u Dvořetic, kterou nadzdvihly kořeny obrovité lípy do polohy povážlivě šikmé. Přeběhneš palouk před školou a jsi v lesní tmáni, z které se najednou octneš mezi puškvorcem mělkého jezírka, kterému tady říkají "jezaro", a věřte nebo nevěřte, je tu mnoho ryb i divokých kachen, ale tak skrytých, že musíte soustředit všechnu svou pozornost, abyste je postřehli. Nikde jinde jsem neslyšel tak zvláštní pojmenování pro ssedlé mléko jako ve Dvořeticích, proto je zaznamenávám: sedlák.
Vahlovice, statek u Maňhalů
