Jan Pravoslav Koubek

Reference

Hlasy domova :: odstavce 151, 156, 198
Zastaviv se u vašeho hrobu, pane profesore Jene Pravoslave Koubku, byl jsem trochu v rozpacích. Vaše verše mě nevzrušily, i když je chválil Karel Sabina, ale váš žák, Jan Neruda, píše tak srdečně o vašich soukromých hodinách českého jazyka, o celém vašem zjevu, že jsem se přece jen hlouběji zamyslil nad vaším životem a znovu se vrátil k vašim knížkám. Zdá se mi, že vaše působení společenské a osobní kouzlo působily na vaše vrstevníky bezprostředněji než vaše dílo básnické na nás. Už pro těsné pouto krajanské bych byl rád k vám spravedlivý. Myslím však, že vaše verše nemají takový dosah, aby se k nim vracela nová pokolení básnická, a že už před sto lety převyšovaly vaše zásluhy společenské, jistě nemalé, uměleckou hodnotu vašich básní. Jejich stopy nalezneme někde u Nerudy, později na několika místech u Havlíčka jednou svou složkou, satirickou.
...
Na císařském dvoře vídeňském byl vlivnou osobností syn zdejšího rybního fišknechta abbé Jan Fischer. Hrával denně whist u arcivévody Ludvíka a vyučoval češtině samotnou arcikněžnu Žofii, jejíž moc se uplatňovala v politice silněji než vůle císařova. Dík svým jazykovým znalostem, které byly jistě rozsáhlé a jež výborně uplatnil na vídeňském kongresu, dík vrozené salonní přizpůsobivosti a světácké nerozpačitosti společenské, hrál tento blatenský synek ve Vídni význačnější roli než mnohá šlechtická urozenost. Jeho vlivem dosáhl Jan Pravoslav Koubek profesury na pražské universitě i proti vůli ministra Sedlnitzkého, který oddaloval jmenování Koubkovo pro jednu jeho báseň na polskou revoluci. Ani doporučení Jungmannovo, ani Koubkova úspěšná činnost vychovatelská v šlechtických kruzích a široké vzdělání jazykové, spojené s uhlazenou dvorností, nebyly s to, aby vyvážily přímluvu Fischerovu. Tento abbé prospěl i Františku Palackému, který se na něho obrátil při svém odchodu z Uher, hledaje místo v některé šlechtické rodině. Zkušený dvořan, vida Palackého v ošumělém oblečení, řekl mu prý tehdy přímo: "Franto, v tomto obleku tě nikam vésti nemohu. Pojd, koupím ti nejdřív frak; ačkoliv jsi beran, přijdeš mně za to ministrovat." Pozdější záliba Palackého v nošení fraku bývala vysvětlována touto příhodou.
...
Pod nebem cvrčků se klikatí polní cesty, do jejichž prachu kladou jabloně jemný stín svých prosvítavých korun, zabelají se čela krav, zadrnčí vůz a mezi šelestivými toteny luk se ztrácejí travnaté pěšinky plné rosy a ticha. K Velkému rybníku rojickému se svažují režné obdélníky zvlněných žitnišť, z nichž voní svlačec a čiřikají koroptve, na medulkách jetelů bručí čmeláci, jitro je rozezpíváno skřivany a v bramborových brázdách trhají ženy lebedu. Za proužky sosnových lesíků se stříbří rozlehlá hláď Milavy, nepohnutě ční zakřivené větvoví dubů na hrázi rybníka Velkoborského a vzadu, za Strakonicemi, v pobledlé modři strmí Boubín, do jehož měňavého zbarvení vložil Jan Pravoslav Koubek povětrnostní zkušenost celých generací, osloviv jej v jedné své básni "barometer našich rolníků". Nemusí být člověk zrovna rodákem sedlickým, aby pochopil tuto krajinu jako domov milostiplný.
Na Soběslavská blata :: odstavec 7
Dnes je v síních rožmberského domu městské muzeum s pěknými sbírkami blatských plen, jež oddaně soustředila známá znalkyně folklóru paní Emílie Fryšová, i zakladatel muzea ředitel Lustig. A ještě jinou znamenitostí se tu můžeme potěšit. Visí zde jediný autentický portrét rytíře Jana Jeníka z Bratřic, známého už odjinud. Nalezl jsem tam památky i na svého krajana Jana Pravoslava Koubka, pietně opatrované.
Hlasy domova :: odstavec 70
Zastavil jsem se i u Vašeho hrobu pane profesore Jene Pravoslave Koubku a byl jsem trochu v rozpacích. Vaše verše mi řekly málo, i když je chválí Karel Sabina — ale Váš žák, Jan Neruda, píše lak jímavě a srdečně o Vašich soukromých hodinách českého jazyka a o celém Vašem zjevu, že jsem přece jen znova se začetl do Vašich knížek. Přišel jste si do Blatné pro smrt, krátce jste tu, už churavec, užil manželského štěstí (bylo vůbec štěstím?) — ale proč jste tolik ublížil té, která si toho od Vás nejméně zasloužila? Vile přece, básnířce "Babičky". Ne, to není "básníkova cesta do pckel", to není ani satira — to je jen ustydlá, staromládenecká didakse, ne zrovna vtipná, co jste o ní napsal. Ne, nebyl jste nikdy velký básník, toho Vám nezazlíváme — ale tuto invektivu jste přece jen neměl psát: Byla to krásná žena . ..