Josef Siblík

Reference

Hlasy domova :: odstavce 76, 119
Byli to Keltové, jejichž huť i pohřebiště prozkoumal archeolog Josef Siblík na občinách bezdědovických, či byli to už lidé našeho plemene a rodu, kteří v časovém rozhraní pohanské a křesťanské doby ryžovali zlato v Otavě pod horou Práchní a zatoulali se až do našich končin?
...
Architekt Karel Fiala, známý svou podnětnou prací v průzkumu starých částí pražského hradu, objevil zdivo románské svatyňky, skryté pod pískem blatenského zámeckého nádvoří. - Jakou radost měl z tohoto objevu nejen pan Chlupsa, vlastenec osvědčený, ale i jiný milovník starožitností, předobrý člověk a neúnavný archeolog, ředitel škol Josef Siblík. Bylo by křivdou zapomenouti na tohoto skromného, nezištného pracovníka, jehož celoživotní vědecká práce si získala vážnosti i odborníků na slovo vzatých. Ti nechť zváží její význam - já vzpomínám jen s dojetím vašeho působení školního. Vlídná tvář pod skřipcem, jemná ruka slepující pozorně střepy popelnice, pomalá chůze a úsměv - tak si vás stále představuji. Ve vaší škole to bylo jako v museu. Vše pečlivě srovnáno a označeno nápisy, které se tehdy psávaly francouzským perem. I vycpaného krokodila tam měli. Nerozuměli jsme tenkrát Vaší mravenčí píli, ale dělný příklad měl později pro všechny vaše žáky nabádavost až symbolickou.
Hlasy domova :: odstavce 25, 42
Byli to Keltové, jejichž huť i pohřebiště prozkoumal archeolog Josef Siblík na občinách bezdědovických — či byli to už lidé našeho plemene a rodu, kteří v časovém rozhraní pohanské a křesťanské doby rýžovali zlato v Otavě pod horou Práchní a zatoulali se až do našich končin?
...
Architekt Karel Fiala, známý svou podnětnou prací v průzkumu starých částí pražského hradu, objevil zdivo románské svatyňky, skryté pod pískem blatenského zámeckého nádvoří. — Jakou radost měl z tohoto objevu nejen pan Chlupsa, vlastenec osvědčený, ale i jiný milovník starožitností, předobrý člověk a neúnavný archeolog, ředitel škol Josef Siblík. Bylo by křivdou zapomenouti na tohoto skromného, nezištného pracovníka, jehož celoživotní vědecká práce si získala vážnosti i odborníků na slovo vzatých. Ti nechť zváží její význam — já, pane řediteli, vzpomínám jen s dojetím Vašeho působení školního. Vlídná tvář pod skřipcem, jemná ruka slepující pozorně střepy popelnice, pomalá chůze a úsměv — tak si Vás stále představuji. Ve Vaší škole to bylo jako v museu. Vše pečlivě srovnané — a označené nápisy — které se tehdy psávaly francouzským perem. I vycpaného krokodila tam měli. Nerozuměli jsme tenkráte Vaší mravenčí píli, ale dělný příklad měl později pro všechny Vaše žáky nabádavost až symbolickou.