heřmánek pravý

Heřmánek pravý na Wikipedii

Obrázky

Reference

Rybníky :: odstavec 24
S děravou ohnoutkou v oznobené ruce nech mě zase aspoň chvíli stát na přelidněné hrázi, třeba jen vzadu, třeba jen stranou, ať promrznu na kost, ať třeba nastydnu, jen ať uslyším ještě ono přeslavné zvolání, ať se dočkám výkřiku "Hoří!", nezapomenutelného do nejdelší smrti, abych jako tehdy mohl horempádem skočiti s chlapci do zakaleného loviště jen pro toho nejmenšího okounka, jen pro tu nejmenší běličku, kterou přehlédli dospělí paběrkáři. Co na tom, že mi bahno ukradlo dřevák, že mám košili potřísněnu blátem a rybími šupinami, že budu za to bit a píti kolik dní horký odvar heřmánku - jen této radosti mi ještě dopřej!
Pastvy :: odstavec 2
Na dně babiččiny almary, z které vanula teskná vůně heřmánku a levandulí, někde vespod pod růžencem, modlitbami a hranicí pečlivě vyžehleného prádla, ležely také dvě staré knížky. Jedna v modravých deskách, druhá tištěná švabachem. Jak zapomenout na plachý, vybledlý zrak stařenčin pod zamlženými skly brejlí, rozjímavě a zbožně vhroužený za nedělních odpůldní do těch zažloutlých stránek. Výklad evangelií a "Jeskyně starého otce Blažeje" se jmenovaly ony dva svazečky, které se stěhovaly z tolika zapadlých hájoven lnářského panství, až posléze spočinuly v malém domečku na nádvoří bělčické školy, aby tam pokoušely zvídavost vnukovu. K nim patřily i dva barvotisky, představující mistra Jana Husa s kalichem a Jana Žižku z Trocnova s pozadím hořícího hradu, i kříž ohromných rozměrů, jehož Kristovo tělo prý kdysi na pastvě vyřezal ze dřeva kudlou jeden starý bělčický pasák. Tuto rodinnou památku zdědil babiččin jediný syn, můj zábořský kmotr. Veliký mosazný helikon a kufříček plný not byl zase láskou dědečkovou.
Hlasy domova :: odstavec 7
Nevím, byl-li zdejším hostem také Jaroslav Vrchlický, pobývající v nedalekem oseleckém zámku u svého překladatele barona Viktora Boss-Waldecka, kde před ním byli hosty Mánesové a kam později zajíždíval básník J. V. Sládek i členové Českého kvarteta. Tento samotářský, podivínský šlechtic byl v přátelských stycích s převorem řádu páterem Aloisem Majerem a odevzdal mu několik opisů přeložených básní knížete české poesie. Ostatně jsem jist, že Vrchlický se jistě víckrát zadíval s vrchu Svaté Markéty na tento líbezný kraj. Mosaika Viktora Foerstra umístěná na průčelí kostelní zdi upozorňuje na další kulturní styky se zdejším konventem. I básník Jakub Deml chtěl zde nalézti domov, ale snad vrtkavost, snad jiné příčiny zmařily tento plán. Rozloučil jsem se s barokní kamennou Madonou na rajském dvoře, vonícím heřmánkem i pelyňkem, a pod odkvétající lipou sešel schodištěm k zámku.
K metropoli kraje :: odstavec 115
Měkká zeleň strništního jetele a nafialovělé stíny žitných panáků ladí barevně krajinu až k Záboří, staré vsi, kde bývali nejfanatičtější Němci. Rybníček na travnaté návsi zrcadlí z jedné strany bílé štíty chalup a z druhé temné koruny topolů, nad mostním obloukem se bělá kaplička svatého Jana a celá ves voní heřmánkem a vodou. Cesta pokračuje přelíbeznou krajinou, kde u cest kvete kakost krvavý a v ovsech čekanky, kde rybníky zrcadlí temně modrý odraz hor a proti slunci se jemně rýsuje lehounká silueta čakovského kostela. Je to odlehlá končina mezi Budějovicemi a Lhenicemi, mírně zvlněná a plná tichosti a barevného kouzla, krajina české krajinomalbě ještě neobjevená.
Od Hradce k Počátkám :: odstavec 50
Dnešní Štítná s protáhlou, svažitou návsí, vonící mátou, heřmánkem i vápnem obílených chalup, usměvavá hladinami rybníčků a štědře nabízející návštěvníku úrodu svých štěpů a hrušní, jíž je dnes v kraji nejznámější, dává jen přibližnou představu o životě čtrnáctého století, kdy tu pod klenutím zemanské tvrze přemýšlel a hnětl první česká slova o tom, "co neobsáhneš", první náš velký náboženský myslitel. Barokní kaplička pod staletými lipami stojí v těsném sousedství bývalého tvrziště, po němž nezbylo nic než studně, ústní tradicí připisovaná k původnímu zemanskému hospodářství. Obraz, umístěný v kapličce, krásné dílo malířské školy mistra Martina Melchiora Steindla z Innsbrucku, mnicha řádu teatinů, zachovává domnělou podobu tvrze s vysokým stavením, chráněnou příkopy a valy, se zdivem ztuženým mohutnými pilíři, zakončenými krakorci a střílnami, ale nevím, nakolik je spolehlivé toto pozdní svědectví sedmnáctého věku. Patron české země svatý Václav a ochránce proti ohni svatý Florián, hasící požár tvrze, i na nebe vstupující Madona byli malíři asi hlavním důvodem k namalování tohoto překrásného díla.
Krajinou básníkovou :: odstavec 21
Pod lipami Velké Chyšky nahořkle voněl heřmánek a stín padal na sklípky vyhloubené kol dokola v kopcovitém terénu, že jsem měl dojem některé vesnice z Moravského Slovácka. Tyto sklípky jsou jedinečnou zvláštností v celých jižních Čechách, ale víno v nich nehledejte. Sbohem, kaštany u štíhlé věže, která stojíš na místě románského kostelíka, nedávno zbořeného! Musíme jít dál po stopách básníkových.
Na Soběslavská blata :: odstavec 37
Na březích Lužnice rudne za Soběslaví kyprej a voní tavolníky, pod vrbami hučí mlýn a stříbrně zpívá jez, kolem něhož kánoisté přenášejí kánoe, nad Šelestivým rákosím se zdvihá modré nebe, louky jsou plné rozkvetlého starčku a totenu, u cest voní svlačec, spanile se dívají čekanky a fialoví vysoké trsy hadinců. Kaštanová alej mě dovedla k Vesci, kde na návsi se bělá kaplička nad rybníčkem a v heřmánku husy, lipová alej pokračuje k Záluží a dál k Vlastiboři. Tato vesnice má už několik bělavých štítů s blatskou ornamentikou, kterou v minulém století vymýšleli pro nová stavení zedníci František soch ze Zálší a Martin Paták z Vlastiboře. Patákovým dílem budou asi nejkrásnější vlastibořská stavení u Císařů a u Havlíčků, v sousedních Klečatech už nerozeznáme, čí představivost pracovala na návrzích štítů u šimkú, Vondrášků nebo u Žáků. Nejsličnější architektury však mají v Komárově u čiháků, Malechů a Marešů; sem nejspíš zasahoval ze Zálší vliv Šochův.
Pastvy :: odstavec 2
Na dně babiččiny almary, z které vanula teskná vůně heřmánku a levandulí, někde vespod pod růžencem, modlitbami a hranicí pečlivě vyžehleného prádla, ležely také dvě staré knížky. Jedna v modravých deskách, druhá tištěná švabachem. Jak zapomenout na plachý vybledlý zrak stařenčin pod zamlženými skly brejlí, rozjímavě a zbožně vhroužený za nedělních odpůldní do těch zažloutlých stránek. Výklad evangelií a »Jeskyně starého otce Blažeje« se jmenovaly ony dva svazečky, které se stěhovaly z tolika zapadlých hájoven lnářského panství, až posléze spočinuly v malém domečku na nádvoří bělčické školy, aby tam pokoušely zvídavost vnukovu. K nim patřily i dva barvotisky, představující Mistra Jana Husa s kalichem a Jana Žižku z Trocnova s pozadím hořícího hradu, i kříž ohromných rozměrů, jehož Kristovo tělo prý kdysi na pastvě vyřezal kudlou ze dřeva jeden starý bělčický pasák. Tuto rodinnou památku zdědil babiččin jediný syn, můj zábořský kmotr. Veliký mosazný heligon a kufříček plný not byl zase láskou dědečkovou.
Rybníky :: odstavec 22
S děravou ohnoutkou v oznobené ruce nech mne zase aspoň chvíli státi na přelidněné hrázi, třeba jen vzadu, třeba jen stranou, ať promrznu na kost, ať třeba nastydnu, jen ať uslyším ještě ono přeslavné zvolání, ať se dočkám výkřiku "Hoří!", nezapomenutelného do nejdelší smrti, abych jako tehdy mohl horempádem skočiti s chlapci do zakaleného loviště jen pro toho nejmenšího okounka, jen pro tu nejmenší běličku, kterou přehlédli dospělí paběrkáři. Co na tom, že mi bahno ukradlo dřevák, že mám košili potřísněnu blátem a rybími šupinami, že budu za to bit a píti kolik dní horký odvar heřmánku - jen této radosti mi ještě dopřej.
Hlasy domova :: odstavec 5
Překvapila mne busta Alšovy hlavy v místnosti klášterní hovorny - opravdu překvapila, ne bez dojetí. Nevím, byl-li zdejším hostem také Jaroslav Vrchlický, pobývající v nedalekém oseleckém zámku u svého překladatele, barona Viktora Boss-Waldecka. Tento samotářský, podivínský šlechtic byl v přátelských stycích s převorem řádu, Páterem Aloisem Majerem, a odevzdal mu několik opisů přeložených básní knížete české poesie. Ostatně jsem jist, že Vrchlický se jistě víckrát zádíval s vrchu Svaté Markéty na tento líbezný kraj. Mosaika Viktora Foerstra, umístěná na průčelí kostelní zdi, upozorňuje na další kulturní styky se zdejším konventem. I básník Jakub Deml chtěl zde nalézti domov — ale snad vrtkavost — snad jiné příčiny zmařily tento plán. Rozloučil jsem se s barokní kamennou Madonou na rajském dvoře, vonícím heřmánkem i pelyňkem, a pod odkvětající lipou sešel schodištěm k zámku.