Štěkeň, jez

Související

Reference

Pouť vzpomínavá :: odstavec 44
U štěkeňského jezu křeše jitřní slunce z modra vln oslnivé, stříbrné jiskry, zatím co v tůních tmí se stín nahořklých olší s nepohnutými postavami rybářů. Nad jejich udicemi přelétá chvějivá vážka. Od bělidla bzučí hovor pradlen, z koupaliště stříká dětský smích, jinak je tu voňavé, průzračné, zelenavé ticho. Rozsvítí se obloha a ztmavnou stromy, celá krajina zvážní až k Sudoměři; slunce zajde za mraky a rozsvítí se zase louky ve stálém střídání zeleně a žluti.