• 
• 
• 
• 

cvikr

cvikr na Wikipedii

Reference

• Pouť vzpomínavá :: odstavec 26

  Ochotnické divadlo mu z počátku připravilo jenom zklamání. Co tu bylo přemlouvání, než sehnal dostatečný počet herců, aby s nimi mohl nacvičit první kus. V úzké kuchyni jeho školního bytu se konaly zkoušky a dcera Lidunka od věčného poslouchání uměla zpaměti všechny role. Herci byli "tvrdí", těžkopádní, co chvíli jim musela napovědět a ještě častěji převzít celou úlohu, když některá herečka se příliš opozdila při večerním úklidu v chlévě nebo dala přednost dostaveníčku. Pan řídící musil také sám namalovat celé jeviště, Než se děvčata vrátila z půlnoční mše z Volenic, byla jejich kuchyně k nepoznání. Proměnila se v pokoj a krajinu, všude byly samé dveře, samá kulisa a vzduch přesycený pachem klihových barev. I damašek z chystané výbavy musily dospívající dcerky věnovat na sufity a oponu. Celou hru zrežíroval, maskoval herce, lepil jim mastixem pod nos mohutné vousy z koudele a připáleným korkem černil obočí - a samozřejmě musil také sám hrát. A hrál jednou tak vášnivě roli hrobníka, že zapomněl na nose cvikr, a jakmile vešel na jeviště, byl okamžitě poznán od všech diváků k všeobecnému veselí.

• Vlachovo Březí :: odstavec 15

  "Binokl na očích, v ruce hůl" kráčel zjitra zámeckou zahradou vlachobřezskou, pobzukuje sí nové verše do "Prostých motivů", aby se zastavil na výšině U svatého Ducha a potom zase na starém židovském hřbitově, plném omšelých náhrobků a ticha. Co chvíli zatahal za černou šňůrku cvikru, mačkaje roztržitě viržinku "blondýnku", zatím co mu hostitelčína péče připravovala k obědu pstruhy i raky a Anička slunný pokoj, změněný později v hraběcí ložnici. Odtud dlouze vyhlížíval k Líbinu přes husinecké údolí na prachatickou stranu a zase k lesu Hradišti.

• Krajinou básníkovou :: odstavec 16

  Do starého patricijského domu se vrátila básníkova umčlecká pozůstalost i obrazy zdejšího rodáka, malíře Jana Autengrubera. Dojatě se skláním nad rukopisy Zpěvů domova i Drsné lásky - každý lísteček citlivého básníkova rukopisu vyvolává jeho živou přítomnost. Tenounký snubní prsten matčin je lehce zamlžen dechem záhrobí. Nevím, co mi už zabránilo podívat se sklem básníkova cvikru, jen rozpačitě beru do rukou zlaté hodinky, a hle, náhle se mi jasně roztikaly - roztikaly a jdou! Celé hodiny bych mohl prodlít mezi těmito "ožívajícími věcmi", jež svěřují toužící duši tolikerá tajemství nitra básníkova.

• Vlachovo Březí :: odstavec 17

  »Binokl na očích, v ruce hůl,« kráčel zrána zámeckou zahradou vlachobřezskou, pobzukuje si nové verše do »Prostých motivů«. Co chvíli zatahal za černou šňůrku cvikru, mačkaje roztržitě viržinku »blondýnku«, zatím co mu hostitelčina péče připravovala k obědu pstruhy i raky a Anička slunný pokoj, změněný později v hraběcí ložnici. Odtud dlouze vyhlížíval k  Libínu přes husinecké údolí na prachatickou stranu a zase k lesu Hradišti.