Pouť vzpomínavá ::
odstavec
26
Ochotnické divadlo mu z počátku připravilo jenom zklamání. Co tu bylo přemlouvání, než sehnal dostatečný počet herců, aby s nimi mohl nacvičit první kus. V úzké kuchyni jeho školního bytu se konaly zkoušky a dcera Lidunka od věčného poslouchání uměla zpaměti všechny role. Herci byli "tvrdí", těžkopádní, co chvíli jim musela napovědět a ještě častěji převzít celou úlohu, když některá herečka se příliš opozdila při večerním úklidu v chlévě nebo dala přednost dostaveníčku. Pan řídící musil také sám namalovat celé jeviště, Než se děvčata vrátila z půlnoční mše z Volenic, byla jejich kuchyně k nepoznání. Proměnila se v pokoj a krajinu, všude byly samé dveře, samá kulisa a vzduch přesycený pachem klihových barev. I damašek z chystané výbavy musily dospívající dcerky věnovat na sufity a oponu. Celou hru zrežíroval, maskoval herce, lepil jim mastixem pod nos mohutné vousy z koudele a připáleným korkem černil obočí - a samozřejmě musil také sám hrát. A hrál jednou tak vášnivě roli hrobníka, že zapomněl na nose cvikr, a jakmile vešel na jeviště, byl okamžitě poznán od všech diváků k všeobecnému veselí.
sufit
