Pouť vzpomínavá ::
odstavce
24, 45
Sedmileté dětské království ve Strašicích skončilo maminčinou smrtí a změnilo se vše. Otec se čtyřmi dětmi se stěhuje do Novosedel, blíž k dráze a městu Strakonicům. Dominantu kraje tvoří "Kátoucká hora" se spečenými valy pravěkého hradiště, k níž je soustředěn děj balady Čelakovského z "Ohlasů písní českých", nazvané "Svatební den". Tenkráte se jí žáčkové celého okresu strakonického učívali nazpaměť. Pod horou je starodávný můstek, pojmenovaný po Žižkovi, z roviny se zvedá zámeček Střela a tmí se Šibeniční vrch, kde prý hrával Švanda dudák viselcům. Na obzoru dýmají komíny strakonické fezárny a zbrojovky a melodii kraje vyzpívává řeka Otava.
...
Na ostrůvku se Bohumil obezdil hradbou z kamenů jako Robinson proti lidožroutům a každého rána se tam uchyloval se svou prací. Jeho rybářství bylo jen záminkou k snění. Sám skryt, odpozoroval celý široký rejstřík postojů a gest mladých pradlen, jež žádný model z povolání nemůže vymyslit. Nejraději sedával v zákrutu řeky nad přívozem U Mostáka, odtud také pochází jeden z jeho nejkrásnějších obrazů "Večer na Otavě". Pod Přešťovickým kopcem, na jehož vrcholku je keltské pohřebiště, objevené archeologem Dubským, zpomalí řeka Otava svůj krok v místech prastarého brodu, dodnes užívaného. Tady mohl malíř pozorovat, jak přejíždí brodem sedlák Krejčí s fůrami sena a vynadívat se dosyta na nazlátlou oblohu nad Slaníkem před západy slunce, které později mění řeku Otavu v sytě červenou stuhu. Tehdy ztemní táhlé kopce Kuřidlo, Šibeniční vrch i Tisovík s Jaslovem a do šera svitnou obrysy krav, zacloněné rozplývavou dýmavou vlnou pastevčího ohníčku.
Šibeniční vrch
