• 
• 
• 
• 

Max Švabinský

Max Švabinský na Wikipedii

Obrázky

Reference

• Březnice :: odstavec 9

  Tragická postava rožmitálského učitele a komponisty Jana Jakuba Ryby je sdostatek známa, ale málokdo ví, že v Rožmitále byl jeden čas arcibiskupským úředníkem slavný krajinář Adolf Kosárek a že právě odtud vedla jeho cesta za uměním. Z rodáků můžeme připomenout ještě tři tváře různého výrazu a odstínění citového: Gustav Klika se obíral dobou selských bouří svého domova a vylíčil nám je v jedné románové prácí; Rudolf Richard Hofmeister, evokátor života v českém pravěku a beletristický vypravěč o minulosti svého rodiště, býval s oblibou čítán širokou obcí čtenářskou a grafik Vladimír Hřímalý záhy zesnulý, patří svým uměním mezi první žáky Maxe Švabinského, kteří se po první světové válce snažili o sociální výraz své doby...

• Hlasy domova :: odstavec 149

  Svůj obdiv kráse blatenským růžím projevil v jedné své litografii i tak zasvěcený znatel a milovník české flory, jakým je národní umělec Max Švabinský.

• Sláva Sušice :: odstavec 14

  Básnickou představu šumavských hor nám zanechal v jedné kresbě jiný rodák sušický, malíř Max Pirner. Dějepisec umění nám výstižně charakterisuje jeho uměleckou tvář: "Svým výtvarným názorem realista, povahou filosof a meditativní básník." Pirnerův žák Max Švabinský vyjádřil svou vděčnost a úctu k mrtvému učiteli při výzdobě oken svatovítského chrámu opravdu zvláštním způsobem: Tomáši ze Štítného dal podobu Pirnerovu a na obrubu jeho šatu umístil drobný nápis "Maxmilián Pirner, velký učitel a Mistr tajně slavný". Věru, nemohlo být plachého básníka a premýšlivce vzpomenuto pietněji; citová noblesa ctí zde učitele i žáka.

• Krajina alšovská :: odstavec 8

  Kolem zámku, který si obsadili filmaři, jsou krásné procházky, kde jsem pod stinnými stromy byl překvapen náhlým zjevením sedícího páva, chlubně rozvíjejícího svůj barevně měňavý chvost. Hledaje stopy alšovské, vzpomínám na Alšova bratra Jana, který se zde učil kovářem; odtud těsně před svou tragickou smrtí se naposled vypravil k rodičům do Mirotic a na Velký pátek při střelbě na čápa byl zasažen vlastní ranou z pistole; zda nešťastnou náhodou, nebo v sebevražedném úmyslu, už se nikdy nedozvíme. Okřídlená hlava smrti s přesýpacími hodinami na jednom náhrobku v kostele Nejsvětější Trojice přímo zastudila touto vzpomínkou. Oltářní obraz přivolal jiné vzpomínání na Alšova druha, malíře Josefa Jelínka, jehož kolébka stála v chudé světnici zdejšího mistra krejčovského. Tento nadaný chlapec se dostal na malířská studia do Pirnerovy školy na přímluvu svého slavného krajana, který s ním byl i později v dobrých přátelských stycích a dostal od svého chráněnce obrázek své rodné mirotické chaloupky. Své malířské vzdělání doplňoval ještě na uměleckých školách v Paříži a Bruselu, velmi podstatně se podílel na prvních výstavách Mánesa a Umělecké besedy, vyučoval kreslení i malbě v mnoha šlechtických rodinách, ve zdejším kraji jeden čas u Schwarzenberků na Orlíku, v jehož hradní kapli je od něho oltářní obraz. Jelínkův styk s "mánesáckými" vrstevníky byl jistě důvěrný; Antonín Hudeček, v jehož tvorbě převažuje krajinářství, namaloval pro svého přítele olejový portrét jeho paní, jejíž krásná tvář upoutala i Maxe Švabinského, ale v tomto případě už k portrétování nedošlo. I Josef Jelínek byl citlivým portrétistou. Zemřel v Nové Pace, svém dlouholetém školním působišti, jako profesor kreslení v srpnu pětačtyřicátého roku.

• Na Vodňansku :: odstavec 56

  Z rodin schwarzenberských úředníků, kteří bydlili v zámečku, a hlavně z rodin učitelských vycházela mladá inteligence, doplňovaná později i synky z domácností řemeslnických a rolnických. Z Bavorova pochází dr. František Mareš, archivář třeboňský, vydavatel Popravčí knihy Rožmberské, tolik důležité pro studium mladých let Žižkových, z lékařské rodiny pochází jiný ze zdejších rodáků, spisovatel Bohumil Havlasa, jehož román Tiché vody se vztahuje k zámečku v Dubu, a z Bavorova je i dr. Jindřich Veselý, spisovatel a jeden z nejlepších znalců našeho loutkářství. Z učitelských rodin pocházejí malíři Bedřich Mudroch, žák Švabinského na akademii, grafik a krajinář, a Svatopluk Havrlík, žák profesora Otakara Nejedlého. Svému rodišti věnoval celý krajinářský cyklus a ze zápisků svého otce vydal drobnou knížečku o dětských říkadlech v kraji, doprovodiv ji litografiemi s bavorovskými motivy. Mnoho motivů z okolí Bavorova namaloval Miloslav Holý, který v třicátých letech se ubytoval v domě na náměstí. Vysoké stromy tehdy poničila velká vichřice, která zlámala vrcholy topolů a jiné vyvrátila z kořenů. Už tehdy objevil barevnou krásu Čichtic, které se staly malířským rájem jinému krajináři, Františku Zikmundovi, dlouho přehlíženému, jenž nás na předsmrtné souborné výstavě překvapil rozsáhlostí a zralostí svého díla. Mnoho překrásných obrazů vytěžil ze zdejší krajiny, kam uvedl v roce 1952 i Otakara Kubína, hledajícího po dlouhém pobytu ve Francii krajinu českou, která by vyhovovala jeho básnivému pojetí. Jezdívali sem malovat z Vodňan, kde tehdy bydlili v hostinci U Chocholů, a podnes vzpomínají na ně v čichtické baště, kde bývali hoštěni přívětivou paní bašteckou. Nevím, zdali si všimli na baštách v kraji keřů černého bezu, z něhož bezinkový odvar pijí rybáři proti "loupání", když nastydnou při rybolovech a účinnému pocení nenapomáhá ani osvědčený všelék - rum. Pro hospodyně jsem se dověděl i jinou radu, jak upravit lysky, aby byly zbaveny bahenní příchuti; nevyzkoušel jsem ještě tento recept, který doporučuje vařit jejich maso s rozstrouhanými bramborami, čímž prý vznikne krmě velmi lahodná i pro nejnáročnějšího labužníka ...